Re: Komunikace já-manžel-rodiče

tyjo, pakárna
Myslím že se chováš správně. Ty jsi dospělá, a manžel by měl být taky. Proto by neměl mít potřebu brát tě všude s sebou za ručičku abys ho doprovázela. TAk když tě chtějí vidět, můžeš je pozvat k vám, pak jednou jet, pak zas nejet..... Rozhodně manželovi řekni, že ho považuješ za dospělého chlapa, který si umí poradit se vztahy ve vlastní rodině, a že ho neomezuješ v četnosti návštěv jen proto, že s ním holt někdy nechceš jet. Je to JEHO rodina, takže k nim může snad jezdit bez obav. Ty že pojedeš ráda s ním, ovšem ne pokaždé, je přece fajn když si jeden může udělat taky "volno" od druhého partnera, rozhodně je to důležitý nácvik na fungování s dětmi .

My s manželem se celkem u obou rodičů "mixujeme". Já si tedy s jeho rodiči tykám (UŽ, po 10ti letech, a kdysi jsme tam i pár měsíců bydleli). Vím že mě mají rádi i když k určitým věcem na mě mají výhrady, to já k nim taky, ale pokud to není vyloženě nezbytné (babičko prosímtě pomeranče jí nedávej, bude mít vyrážku), tak si to nesdělujeme (jako "ty máš ale příšerný vkus na zařízení bytu" nebo "ty těm dětem ale dáváš modely").
Často jsem já sama s dětmi u manželových rodičů, a ani muž nemá problém jet s dětmi k našim nebo tam něco přivézt/odvézt beze mě (on si s našima vyká, byl tam jeden dost trapný renonc od našich k němu na začátku našeho vztahu, ale tak nějak to všichni vědí a netřeba o tom sáhodlouze diskutovat, teď jsou k sobě slušní). Často ke svým rodičům jede jen muž sám nebo on a dítě/děti, já k našim taky. Jo, vždycky se ptají co dělá ten druhý, ale jaksi věcně, bez výčitek proč tam není.