Re: Komunikace já-manžel-rodiče

Nějak jsem tu odpověď nepochopila... Já jsem byla ještě před pár lety celkem radikální, ale časem jsem se začala dívat na hodně věcí jinak. Také jsem řešila, zda se setkávat s někým, s kým jsem si vzájemně moc nepadla do oka, zda dávat tchýni děti, zda od nich neustále něco přijímat(přesto, že jsem narozdíl od jejich dětí samostatný jedinec, který nikoho a nic nepotřebuje, ani rady, ani dary - mistr světa hadr), ale buď jsem otupěla, nebo jsem se začala víc snažit vidět věci z pohledu druhé strany. Asi i stárnu a sem tam si představuji sebe v roli tchýně - a je jasné, že "mladí" nebudou jednou úplně na stejné vlně, jako já a že v dnešní zrychlené době i oni budou jednou těžko hledat "volný termín".
Manžel si přeje, abys jezdila s ním. Má pro to určitě nějaký důvod. Možná se tam s tebou cítí lépe...Já jsem taky ráda, když mě chlap někam doprovází. A jelikož vidím jeho snahu mi vyhovět, když je to v jeho silách, jdu naopak zase já s ním, kde mě chce mít. Navíc ho nerada nechávám v pozici mlýnského kamene, protože to sem tam na něj vyjde a není to určitě pozice milá...