obrana není násilí

Máme dceru, která je hodˇnoučká, neagresivní a až fanaticky dodržuje vešerá pravidla, které ji všípíme. Nikdy by jí nenapadlo někomu něco sebrat, bouchnout ho atd.

Od malička ji učíme, že si nesmí začínat, nesmí být agresivní, ale když začně jiný, tak se musí bránit a je v pořádku na agresora použít jeho vlastní zbraně. Když jí někdo bere hračky nebo jí bije, tak mu má sdělit, že toho má okamžitě nechat, protože se jí to nelíbí. Pokud to nepomůže, tak ji říkáme, aby si nenechala nic líbit. Pokud se jedná o hračku, tak se o ni poprat, pokud ji někdo bije, tak se bránit a zřezat ho nazpět.

Beru to tak, že občasná prohra v bitce je lepší než ustoupit a utéct, protože to by znamenalo prohrát vždy.

Tohle respektují i u nich ve školce a vždy se vyšetří, kdo začal. Dcera nikdy nebyla popoháněná za to, že se bránila, a to se brání opravdu tak, že si na ni příště málokdo troufne. Agresor bývá po zásluze potrestán.