Re: Sportem

Josephino, ono to není tak špatné, požádat o pomoc. Pokud opravdu pomoc potřebuješ, tak si o ni řekni. A pokud možno zavčas, než padneš úplně. Říct si o pomoc není hanba, je to projev zdravého rozumu. Špané by bylo kňourat a chtít po rodičích hlídání, když jsi fit.

No a to že tvůj muž neposbírá hračky - jemu to opravdu nevadí, proč by to dělal? A je to skuečně tak hrozné, nebo by se vlastně nic nestalo, kdyby tam zůstaly ležet? Chlapi berou věci jinak a my si hrozně rády děláme těžkou hlavu z věcí, které za to nestojí. Pokud vždycky vyskočíš a uděláš to sama, tak on se zalamovat nebude. Domluv se s rodiči, že u nich zůstaneš na víkend SAMA, bez dětí, že budeš spát a jíst a dávat se dohromady. A doma to oznam. Klidně jim předchystej jídlo a nemysli na to, že muž zmatkuje. A mobil dej mamince, ať ho zvedá říká "ona spí a já ji nebudu budit". to ení pomsta manželovi, to je začátek toho dát se dohromady.

Pokud se nenaučíš odpočívat a házet věci za hlavu, tak nepřežiješ, bude z tebe troska. Já ti můžu být příkladem. Byla jsem tak dlouho hrdina, až jsem se jednoho krásného dne probudila s chřipkou. Jediné co jsem zvládla bylo zavolat manželovi, že je mi zle, ať přijede brzy domů (byl na služební cestě). Další si pamatuji až to, jak mi dává obklad na čelo. Což bylo asi o 10 hdoin později. Doma dvě děti - 6 a 2roky. Přežily to ve zdraví, byt byl jak po výbuchu a to jsem neviděla ten původní stav. Manžela prý málem ranilo, celý byt byl posetý hračkama, kapesníčkama, piškotama... Malá ohřála v mikrovlnce polívku, jedly jogurt, piškoty, rohlíky, pily šťávu co malá namíchala ze sirupu. Nedívaly se na TV, neb maminku nechtěly budit kvůli dovolení. Zato mi nosily vodu a dávaly kapesník na hlavu. Prý jsem strašně moc pila.

A proč to zašlo tak daleko? Protože jsem byla koza pitomá a neodpočívala, byla jsem tak přetažená, že chřipka měla volné pole působnosti. Takže teď kliďánko na nechám hračky ležet, v pohodě řeknu manželovi, aby mi udělal kafe když jde do kuchyně, poprosím občas mámu o hlídání za účelem relaxu a každé dva měsíce na celý den zmizím na výtvarný kurz a děti nechám tatínkovi.
Doma máme sice mírný bordýlek (ale čisto), ale zato maminku, co funguje.