Re: Informace a tajné tipy k porodu

Milá Hilly, přeju aby to napodruhé vyšlo co nejlépe. Já jsem rodila dvakrát. Poprvé jsem se nechala umluvit na nějaký preparát, který měl celý porod popostrčit, otevírala jsem se totiž pomalu. Jak rychle by to probíhalo bez něj, netuším, ale jedno vím jistě, byla jsem po něm otupělá a celý zbytek porodu jsem bojovala s příšernou malátností. Tlačila jsem v pololeže a ještě podle pokynů porodní asistentky, což byla docela muka, protože její povely šly dost proti tomu, co jsem cítila. Ke druhému porodu jsem šla rozhodnutá neužít vůbec nic, pokud by to nevyžadovala nějaká komplikace a porodit co možná nejpřirozeněji a to v jakékoliv poloze, která mi bude na konci porodu připadat vhodná. Porodní asistentka a doktorka byly báječné a vyhověly mi ve všem, takže jsem opravdu mohla dělat, co jsem chtěla. Při prvním porodu jsem si při kontrakcích dost ulevovala v teplé sprše, při druhém už mě voda kupodivu nelákala a spíš mi pomáhalo chodit, různě se vykrucovat v bocích a zavěšovat se na partnera. Pokud necháš věcem přirozený průběh, tělo už ti nějak napoví, co dělat, aby sis nejen ulevila, ale taky pomohla miminku správně se vytočit ven. Původně jsem koketovala s myšlenkou tlačit na čtyřech, ale pak jsem uvážila, že vzhledem k tomu, že chci mít miminko hned po porodu u sebe a taky s ohledem na moje pohodlí, bude lepší využít velké polohovací křeslo. Asistentka mi ho nastavila na sed, takže fungovalo vlastně jako porodní stolička. Když mi asi po pěti hodinách kontrakcí praskla samovolně voda a já začala cítit ohromný tlak, usadila jsem se na něj a tlačila krásně dolů, nohy jsem měla volně opřené, mohla jsem se i při tlačení různě kroutit a vzpínat. Nikdo mi nic neorganizoval, tlačila jsem podle kontrakcí, a během pěti minut bylo miminko na světě. Takže, abych to shrnula - pokud necháš věcem volný průběh, tělo tě samo povede a snadno přijdeš na to, jak si ulevit. Chce to ovšem i vstřícnou porodnici a personál. Na takovýhle způsob porodu ale musí být člověk dobře připravený, musíš si věřit, že dokážeš porodit sama, musíš si věřit, že dokážeš rozpoznat signály, které ti tvoje tělo posílá a že když už to fakt tlačí, tak že už to prostě na tlačení je a nebát se tomu poddat. Důležité taky je, nekontrolovat se a pokud se mi chce si třeba zakřičet, tak se ani toho nebát a nechat to ze sebe vyjít. Někde jsem četla, že se tím prý člověk vysílí, ale moje zkušenost tomu vůbec neodpovídá. Mně to naopak sílu dodávalo, bylo to podobné, jako když si zakřičí vzpěrač, než zvedne činku. Co se týká dýchání u porodu - mohla bych použít slova jedné asistentky, která vedla předporodní kurs, který jsem navštěvovala - "dýchat k porodu tady neučíme, protože dýchat umíte každá". Nestresuj se nějakými popisy dýchání v příručkách, budeš prostě dýchat tak, jak to budeš v tu chvíli cítit. Taky tě nikdo neučil, jak máš dýchat, když jdeš do kopce nebo když běžíš.
Ještě bych zmínila tři výborné knížky, které mi před druhým porodem moc pomohly, jednak knížka rozhovorů s Ivanou Königsmarkovou Hovory s porodní bábou, pak kniha Zuzany Štromerové Možnost volby o porodech doma a Knížka Michela Odenta Znovuzrozený porod. To jsem přečetla a řekla si, že takle krásně to taky chci zažít a povedlo se. Každá jsme ale jiná, a tenhle přístup jistě neoslovuje všechny.