Re: Hysterie, fňukání, záchvaty řevu

tak to jsi napsala moc hezky fakt jo.....

když se vratim o ten nějaky rok spíš kdy jim bylo jako tvím tak to jsem se mohla stavět na hlavu a je si řikat že s toho snad vyrostou.to jsm si řikala že nejsou snad sourozenci ale banda atentatniku co válčí proti sobě.kudy proleti to rozflakane kudy prošli ječeli rvali se jako psi ale zase se pak tulili hrali si spolu jedna velka láska ...

.ted už stači volba bud a nebo....no ještě mam před sebou jejich pubertu takže si řikam když to přežili moje rodiče přežiju to i ja.

a ravda je to je to jednou v životě než dospěji a co pak mito ruchu jako při zemětřeseni bude klid a toho ticha se bojim.nebude to kolem mě litat nebude mě mit kdo zlobit....
už ted když jsou u rodiču obcas na prazdninach si řikam jeeee jaky ja budu mit klid jo pak prijde vecer a ja vim že mi neco doma chybí,ječeni mlacení litani,vymrčovani....