odpověď pro všechny

Pokusím se odpovědět všem najednou. Asi bych nestíhala odpovídat jednotlivě.
Dělám noční už šest neděl a paradoxně na noční se mi vůbec spát nechce a mám dojem, že zvládám celkem v pohodě. (můžu se mýlit, ale jinou práci nemám a tím pádem ani jinou možnost) Pravda je, že práce mě neuspokojuje. Jsem spíše "intelektuální" typ nebo jak bych to řekla. Jsem zvyklá zvládat stres, ale jiného druhu. Navíc jsem očekávala, že mi to trošku zvedne sebevědomí, ale mám tam šíleně nepříjemnou kolegyni, která mě totálně ubíjí (v podstatě je "protivná" jako můj manžel). Někdy to s ní jde, někdy je děsná. Takže každý den mám nevolnost z toho, že tam musím jít, neboť nevím, co mě zase čeká. Navíc mám dojem, že nejsem dostatečně rychlá, že to nezvládám a že se to ani "nezlepšuje".
Ale tento stav tak trochu trvá již od mé dospělosti. Je pravda, že když nebyly děti, tak to ještě tak nějak šlo. Ale i tak jsem si byla vědoma toho, že prostě nemám tolik energii jako jiní lidé. Jsem prostě takový "kliďas". Nebaví mě sport (ani na něj nemám sílu), ale u knihy bych byla schopná trávit dny a noci. Samozřejmě se to zhoršuje se zvyšujícími povinnostmi.
Trochu si i myslím, že mám deprese. Je to tam určitě i vyčerpanost ze vztahu, který nefunguje a z takové té nespokojenosti se svým životem. Bohužel mě ale "neuspokojuje" ani mateřství a často se "rouhám" a říkám si, že jsem špatná matka a že jsem snad ani děti mít neměla. Je mi z toho hrozně. Prášky ale na deprese nechci. Vím, jak fungují. To už bych neměla energii vůbec žádnou. Nebyla bych schopná vstát z postele.
Nevím, na co jste se ještě ptaly, musím se mrknout.