no řeším

ten starší je za prvé rozumný, za druhé dostklidný, a bývá ve škole. Takže to tv.. a tak to mu je jedno. No a když třeba jedem k dr, kde je výtah, tak syn ho přivolá - protože za prvé dcera nedostane a za druhé se musí podělit a dcera zmáčkne ve vnitř, kam jedeme, protože do dostane.

No jinak třeba u otvírání dveří, když k nám někdo jde, tak se pořád dohadují, běží jeden, běží druhej.. :) otevře ten kdo je tam dřív, ale syn je džentlas, tak ji občas nechá a pak spolu dělají legraci, že jsou bubáci a nechcou je pustit.

U pohádek když se dohadují, tak prostě zavelím, že jednu vybere ten a druhou ten a nebo jeden večer ten a druhej ten a přes to nejede vlak, někdy se urazí malá, někdy se cítí dotčenej malej, ale ve finále jsou stejně nakonec spokojení, že pohádku vůbec maj.. :)

To víš že někdy je hysterie, že zrovna je druhej na řadě.. ale syn mi to hodně ulehčuje, i proto, že je mezi nimi věkový rozdíl 4,5 roku. Ona zas když vidí, že on nechá ji, tak se naučila že i ona občas už nechá jeho, nebo když dostanou bombon a druhej tam není, ta k vyptávají i pro druhého. Některé hezké vlastnosti do syna okoukala a jsem za to moc ráda.