ještě bych k tomu dodala důležitou věc

Podle mne velmi podstatnou: přístup k agresivnímu chování je dost, jak bych to řekla, genderově diskriminující - u chlapců je obecně tolerováno více než u děvčat - já jsem třeba svým rodičům neskonale vděčná za jednu věc, a to za to, že jsem v dětství NIKDY neslyšela "to holky nedelejí", "takghle se holky nechovají" atp. To znamená, že hodnocení mých agresivních projevů nebylo ovlivněno mým pohlavím - prostě "toto se nedělá" nebo "nebo toto slušní lidé nedělají" (například "slušný človek nebije slabšího" nebo "slušný človek nezaútočí zezadu" atd.) - to, že jsem nemusela jako dítě při zvládání svojí agresivity řešit ještě navíc, že jsem holka, mi moc pomohlo to pak nejak zvládnout - a sama si v dospělosti určit, co je pro mne funkční a únosné a co už ne.
Občas jsou mé chování a reakce vyhodnoceny jako "neženské" , aqle v porovnání s tím, jaké výhody mi to přináší, to považuju za drobnost.
Rozhodně bych teda doporučovala s dětskou agresivitou zacházet promyšleně a nediskriminovat dívky.