Příbuzní domácí versus příbuzní víkendoví

Ti co zůstanou doma, jsou pod dohledem ze všech stran. S nima o tom sice nikdo nemluví, ale ví se všechno! Samozřejmě průsery jsou "lepší" zprávy, to pozitivní škoda zmiňovat...
Ti osamostatnění jsou mimo, nikdo jejich průse.y nevidí, na povrch se dostane jen to pozitivní...

Tohle vyplynulo z mýho celovečerního rozhovoru na facebooku se švagrem (přítelův bratr). Bohužel my jsme v pozici "domácích", oni jsou "víkendoví". Asi je to tak normální, že? Ale fakt mě nebaví, že narovinu neřeknou nikdy nic, vědí naprosto o všem, co uděláme (díky čilé komunikaci s tchýní), všechno mají z doslechu a neváhaj použít v rádoby vtipných poznámkách! A teď má ještě tu drzost se mě zeptat, jstli s náma můžou na akci naším autem (nedávno se na adresu našeho auta vyjádřil slovy "byl bych skeptický, za tu cenu")...když řeknu, že jsme se ještě nebavili, jestli tam pojedem a jak, tak začne na přítele zase držkovat, že mu to prý bylo hned jasný, že nic neřeší dopředu, kdežto oni, dokonalí, mají všechno do poslední minuty naplánovaný. A že to je přece celej brácha (rozumějte - můj přítel), nezodpovědnej, život komplikující!!!



Asi je to tak normální, že ti domácí jsou prostě divní a ti víkendoví dokonalí, že? No jo, pozoruju to už dýl, jenom teďka mi to potvrdili.

No tak jsem to tu všechno vyklopila...

Máte někdo taky tak dokonalé, naprosto skvěle naplánované, nehádající se, naprosto bezproblémové a samostatné příbuzné???