Re: Dítě vzdoruje otci

Winky, o žárlivosti jsem také samozřejmě uvažovala,to je jasné, že syn určitě žárlí,to každé dítě.
Jen jsem nezmínila,že už nemáme miminko,ale skoro dvouletou holčičku. naopak,když ta péče byla hodně zvýšená a x-krát za den cvičení,téměř jsem se nemohla hnout ven,syn byl kupodivu v pohodě,nedělal takové scény. když nějak žárlil,dělal takové své výjevy,aby na sebe upozornil.to jsme věděli.
možná je to jiná dimenze žárlení,ale spíše asi s tátou tak nějak chlapsky bojuje,soupeří kdo z koho.

a to,že by táta přišel někdy dříve domů a mohla bych je spolu všechny poslat ven,to je můj sen,ovšem to fakt nehrozí. v půl sedmé večer těžko půjdou na procházku,když se pomalu chystají do hajan

s výpravou do školky pomáhám také jak se dá,abych ušetřila manžela i syna nervů.ale jakmile slyším,že mají dohady,nepletu se do toho a zůstanu v té ložnici s malou,protože pak by to bylo ještě horší,pokud bych se do toho vložila ještě já.

jinak vím o tom,že manžel si myslí,že syn je velký a má se chovat tak a tak a myslí si,že už to bude jen pohodička bez zlobení asi.. a pak nevydýchá nic. možná právě proto,že není zvyklý být s dětmi.
musí si to vyřešit prostě sami dva,to je jasné. já když se budu do nich míchat,bude to ještě horší.

každopádně,např. když je syn se švagrem,je naprosto v pohodě,nezlobí atd. atd. také je fakt,že on není výbušný a chová se naprosto jinak ke svému skoro stejně starému synovi jako je náš. tam hned vidím rozdíl,ale manžel řekne,že to není táta,tak je to tím a hotovo.

díky všem za názory!!!! a všem,kde s tím bojujete také přeji,ať je to brzy lepší