Re: Panický strach z usínání o samotě

Noleno, jsi uplne normalni. Cetla jsem vsechny prispevky a musim nesouhlasit. Podle me mas narok a potrebujes taky cas na sebe, na domacnost, na partnera ... A myslim si, ze tvoje pozaavky nejsou vubec prehnane.

Ja mam oba nespavce. Dcerka (ted necele 3) byla silena od narozeni, od 7 vrestela do 12, pak se jeste 6x za noc vzbuzdila. Tehdy hodne pomohla homeopatika, situace se zlepsila tak o 75%. Od te doby je to porad nahoru dolu, hodne ji ovlivnuje ockovani, nemoce, horecky, ale da se rict ze s homeo se to dari udelat snesitelne.
Nam teda jeste k slozitemu uspavani v noci ze spanku usedave plakala nebo jecela jako kdyz ji na noze berou, a to treba 4x-5x za noc. Bylo to vycerpavajici nejen fyzicky /nedostatek spanku, ale na to se da zvyknout/ ale hlavne psychicky. Zacala jsem se desit bliziciho se vecera.
Na nocni desy pomohlo prestehovani do manzelske postele k tatinkovi, ja jsem u syna. Uspavani je lepsi po te co prestala pres den spat, je vic unavena.

Ale i tak je to nepohodlne. V 8 se s manzelem rozejdem uspat kazdy jedno dite, potkame se v 9. Nez poklidim udelam par veci je pulnoc. O tom ze nemame na sebe cas a vlastne ani kde spolu (neni uz volna postel) ani nemluvim.

Ale jestli te to uklidni, hodne se to meni, jak deti rostou. Myslim ze tohle vedomi mi nejvic pomaha, jako ze to treba nebude tak dlouho trvat (treba do 10 let).