Re: nolenko

Moc dobre si pamatuju, kdyz jsem mela druhe dite nespavce a manzel byval pryc na dlouhe tydny, rodina tisic km daleko a kamaradky vsechny na stejne lodi. Mohla bys zkusit tohle - kdyz uz konecne dite jakz takz usinalo a spalo, meli jsme z niceho nic obdobi uzkosti, podobne, co popisujes. Vzdycky jsem prisla, vyloucila jsem vsechny mozne puvody - zoubky, apod a nakonec jsem prisla k nazoru, ze je to proste obdobi desu, ze to prejde. Ovsem po druhem tydnu kdy jsem byla sama uz mimo, zkusila jsem radu kamaradky na postupne uspavani. Nezabralo rychle, us ani nevim jak dlouho, ale myslim, ze to pomohlo hodne nam obema.
U dcery jsem lezela a cekala az usne, ale zacala jsem se vzdalovat postupne, s neustalym klidnym ujistovanim. Prvnich par noci jako obvykle lezela jsem s ni, pak jsem zacala vedle ni sedet, oprena o celo postele, pak sedet vedle ni na posteli, pak na kraji postele, pak vedle postele, pak dva kroky od postele...atd ve dverich, vedle dveri, metr od dveri, nahore na schodech, uprostred schodu, na prvnim schode, az jsem byla dole a sem tam zavolala ze tu porad jsem , pozdeji uz jsem mohla i prijit, pohladit a zase se vzdalit.
Kazdy krok jsem rozhodovala podle ni a sebe a na kolik noci, kazda vetsi vzdalenost trvala dyl, ale jak jsem se posunula ke dverim, uz jsem si mohla cist nebo strikovat nebo proste mmit pocit ze mam i cas pro sebe. Casto na to vzpominam a i jo to sem tam vypravim, jake mela obdobi