Nezvladatelné pětileté dítě

Mám pětiletého syna, který je na jednu stranu chytrý, bystrý, vnímavý, na druhou neskutečný vztekloun, poslední dobou i agresivní a začíná být i hypochondr. Má mladšího brášku (3roky) a mimino na cestě.

V květnu se začal ve školce počůrávat. Odůvodnil to tím, že mají na záskok jinou paní učitelku a té se bál říct, že potřebuje. Za týden záskoku se 2x počůral, 1x pokakal. Netrestala jsem ho, nezlobila se....vysvětlila, že se kvůli WC nemá ptát a prostě jít. Pak se vrátila jeho p.uč. a té se také 1x počůral. Doma dělá to, že jde na WC na poslední chvíli, drží to v sobě opravdu co to dá, kolikrát má počůrané spodní prádlo. Zasekne se u nějaké činnosti: jídlo, hry, pohádky a pak běží jak o život. V noci chodí v průměru 2x čůrat a to před spaním moc nepije. Nevím, zda je to psychického původu (kvůli rivalitě sourozenců, školka), nebo nemoc. Každopádně v pátek s ním jdu k pediatrovi. Jinak bez plínky byl od necelých 3 let, naučil se rychle a bez problémů.


Další věc je ta, že se za každou cenu snaží na sebe upozornit. Pustit si u nás doma přes den TV nebo rádio, to nepřichází v úvahu, protože on dokáže přeřvat i 5 dospělých lidí, kteří si povídají. S bráchou mluví stylem, že od něj stojí půl metru a řve, jako by byl na druhém konci fotbalového hřiště. Když potřebuji např. telefonovat, předem ho na to v klidu upozorním, že maminka musí něco důležitého vyřídit....a stejně začne bouchat, křičet, házet věcma. Když jsme na návštěvě, nebo v obchodě, na poště....za každou cenu na sebe upozorňuje. U babičky sedíme venku v altánu a neslyšíme vlastního slova. Přitom zábavu má, společnost taky, ale nepochopí, že i máma s tátou mají právo chvíli si odfrknout. Jakmile si sedneme, zastavíme se, hned je ho slyšet na celý barák.


Jeho naschvály vyvrcholily tím, že mi nedávno ujel na kole. Máme trasu domov - školka, má pár záchytných bodů, kde má po cestě čekat (jdu s mladším třeba pěšky), jede se většinou po chodníku (malé městečko), 2x se přechází silnice. Suverénně si jel domů, aniž by se vrátil nebo někde čekal. Byla jsem mrtvá strachy, že ho najdu vysekanýho na silnici, o pedofilech ani nemluvím. Od té doby má kolo zakázané, ale že by mu to vadilo, to se říct nedá.


No a další věc je ta, že je agresivní na bráchu, strčí ho, shodí, dá mu facku do obličeje, nadává mu, že je zlej a hnusnej. Zlá a hnusná jsem i já :-( Nepomáhá domluva, zakazování, příkazy,slibování, na zadek, odejmutí hraček...všechno je mu jedno. Byli jsme teď týden na dovolené, řekli jsme si s manželem, že jim necháme volné pole působnosti, nebudeme se na ně zlobit. Za celou dobu na ně nikdo nezvýšil hlas, nedal na zadek, měli samá privilegia....nepomohla ani změna prostředí, je pořád stejný, ne-li horší. Mladší se už učí od něho.


Kvůli každému štípanci, škrábnutí, píchnutí....neskutečně řve...to je řev, jako bysme mu řezali nohu zaživa. Dokonce i mazání opalovacím krémem nebo stříhání nehtů se neobejde od takovýho divadla, kdy se třese celej barák. Mám pocit, že na nás přijde co nevidět sociálka :-(


Uvažuji o dětském psychologovi, protože mi to už přerůstá přes hlavu. Třeba ve školce nebo sám u babičky je andílek, ale sotva ho jdeme vyzvednout, změní se v satanáše a neposlechne na nic. Ani základní věci: obuj se, spláchni záchod, ukliď hračku...nic :-(


Třískaj se mnou těhotenský hormony a nevím, co s tím. Chci mít hodnýho kluka ještě dřív, než se narodí další svišť.


Děkuji