Re: Jak citlivě zvládat nároky stáří?

Díky za reakce. Oni nejsou generálové, opravdu v tom všem cítím spíše strach, aby nezůstali opuštění, takovou lehkou paniku z toho, že už nestačí na to, co stačili dřív...těžko se to vysvětluje, ale já jim svým způsobem rozumím, jenom nám to přerůstá přes hlavu. Nejsou škodolibí nebo despotičtí, alespoň tedy nikdy takoví nebyli. Jsme s manželem svoji 24 let, takže je znám opravdu dobře.
Třeba nedávno děda říkal, jak je hrozně rád, že má takovou rodinu. Že když poslouchá "jiný dědky", jak se k nim chovají vlastní děti, tak že je mu z toho smutno. Tak jsem toho rozpoložení hned využila a "vytáhla" jsem tu střechu - že hodná rodina je fajn, ale tohle že nám pokazilo dovolenou, a že tedy naše děti zase nemohly být s tátou, i když se těšili. A on začal povídat o válce - jak to bylo těžký, když zůstali s bratrem sami s maminkou, jak mu táta chyběl.