Re: Jak citlivě zvládat nároky stáří?

Maceško - něco podobného se stalo, když zemřel děda /tchán/. Samozřejmě jsme chápali, že pro babičku je to hrozný, je najednou na všechno sama a tak. Kdykoli potřebovala, tak jsme tam byli - přece musíme, chápeme, že je sama a bezradná. Po čase nám došlo, že nás babička doslova terorizuje. Ale manžel nechtěl nastavit hranice, protože pořád slyšel, že hodný syn ......Vyhrotilo se to v den, kdy jsme měli jet s dětmi na hory. Babička to věděla a nejspíš právě proto nutně zas potřebovala, prý co jí je do hor, když potřebuje. Doma jsme se pohádali strašně, ale já už nevydržela a řekla jsem jasně, že jestli manžel odejde a vykašle se na rodinu, končíme a on ať si zůstane tedy se svou mámou, protože já už tohle nehodlám snášet. Odjeli jsme, znovu o všem promluvili a dohodli nastavení hranic. S babičkou nastalo peklo - doslova. Aby nás donutila dál skákat podle ní, začala si vymýšlet, lhát, telefonovat po dalších příbuzných, přímo nás očerňovat a štvát mého muže proti švagrovi /bratra proti bratrovi/. Využívala k tomu výbušnou povahu švagra. Bylo to hrozný, ale my neustoupili. Trvalo to dlouho, než pochopila, že neustoupíme a teď už se srovnala a je klid. Ale bohužel, ty boje trvaly snad 10 let. Pak asi nastalo z její strany smíření, pochopení, nebo jak to napsat - možná i zmoudření.