Mám to taky, a navíc si maka spískala život, po mém otci, alkoholikovi, který ji dost terorizoval celou dobu komančů, ale halt nebylo kam jít, si vzala manžílka sice dobrou partiji (i já jsem nic proti neměl, bylo mi asi 20), jenže byl podvodník a zloděj. Prostě se chtěl na stárnoucí kolena někam zašít a nemuset moc pracovat. Kdeco jí z bytu a z firmy rozkradl. Absurdní bylo, že byl JUDr. Jenže měl řadu škraloupů v tr. rejstříku pro neplacení alimentů a tak i kdyby býval chtěl, tak advokacie byla pro něj uzavřená. Tohle mamka zjistila z části po jeho smrti, něco málo za života.
Zruinoval ji nejen materiálně, ale i psychicky, nakonec na něj a ní spadlo pár exekucí a mame hrozilo, že přijde i o své dědictví po rodičích, pár cenností. V tom umřel, něco jsem za ní poplatil, něco skončilo s jeho smrtí (byly to věci co nešly proti mammce, čili jen proti jeho dílu a SJM, které víceméně neexistovalo a padlo na pohřeb).
Jenže to jí nevysekalo z bídy, žije z jednoho důchodu, přitom dělá ještě trochu svoji odbornou práci, potřebuje na ni internet, ale nemá na něj, čeká že jí věci zaplatím, když mne vychovala, při stěhování ze stejného činžáku si třeba vymyslela, že chce zpět linku od nás co nám před 20 lety nechala v bytě - dost šílená komplikace stěhování, normálně by to šlo na sběrný dvůr, takhle se k ní musela přetahat linka a její špinavé zašlé věci odvézt na sběrný dvůr. Neměla ani na instalatéra, atd... Teď halt už půl roku čeká na pověšení horních skříněk. Nemám prostě čas.
Práce u nás ve firmě zhoustla a je dost běžné, že tam občas zůstávám i 12-14 hodin. A do toho se motá aspoň minimum pro rodinu, jako je převzít manželčino auto-vrak (kterým jezdí do práce) ze servisu odvézt děti z přímětstkého tábora.
Mamka si stěžuje, že jsem u ní už 2 měsíce nebyl (není to pravda, byl jsem u ní s dětmi s vysvědčením, když žena byla ten den ve špitále na vyšetření a musel jsem halt chvíli děti ohlídat, než je předám -dcera měla ten den taky doktora.
NAše potíž je, že navíc jsme stále byli sbírka chorob, já mám cukrovku, manželka má stále nějaké pohybové potíže, naposled jí trápí už 2. rok ostruhy na obou nohách (už má vyčerpané obstřiky a řešením je ozařování, je v pořadníku za 2 měsíce), syn je LMD a ADDH a musí 1x měsíčně na psychiatrii pro léky (jinak ho ale pan dr. považuje za svůj úspěch - je na gymplu), má navíc slabé asthma, dcera má poruchu imunity a exémy do krve, časté nemoci HCD, msuí pravidelně na kožní a na imunologii.
Takže máme svých starostí dost, navíc starouškové tchýňáci už taky scházej (jsou starší než moje mamka) a zasloužili by taky pomoc, ale spíš pomáhají nám.
Takže moc neporadím, citové vydírání je v každém telefonu, ale co se dá dělat. Když to kdysi mamka hrála na sebevraždu, tak jsem jí prostě musel cynicky poslet do UU a říci jí, ať ale propána neskáče ze svého 1. patra, nechci jí mít invalidní na krku.
