Re: I takové jsou matky

Je mi to líto.

Mám úžasnou matku. Nevím, kde bych bez ní už byla.Je to skvělý člověk a moc ji dkěuju za to jak mě vychovala a kolikrát mi pomohla. A jak dokázala uživt 3 děti a ještě nás podarovat do začátku.Ale mám zase otce alkoholika, vztah žádný na mé děcka jen řve. Z dětství si nepamatuju na nic co bych s ním prožila. Jen jeden záblesk vlastně, strašně jsem se zblila ve školce kvůli toho, že mě donutili sníst odpornou pomazánku a on pro mě přijel. Ale taky si pamatuju, jak jsem tam trčela i do půl 5 jako jediné dítě, než se dokutálel z hospody. Taky si pamatuju, jak se doma válel pochcaný a ve zvratkách, řval a psychicky deptal. Když už tam nebydlím je to mnohem lepší. Problém asi nevidí, mylsím, že si ani pořádně neuvědomuje jak žije a co dělá. Momentálně se krotí a asi nepije, ovšem to příjde. Jako vždy. Já už se s ním nehádám a nic mu neříkám, pro mě už je tohle normální . Jen nechápu, jak někdo se může tak rouhat a tak plýtvat svým životem a znepříjemnit svým vlastním dětem, své krvi, život.