Re: I takové jsou matky

Až ji stáří dožene, tak si neuvědomí, že mohla mít pečující, milující dceru, bude si stěžovat všude kolem, jak byla nejlepší matka a dcera se k ní chová tak špatně. Bohužel to znám z vlastní zkušenosti, jsem jediná dcera, do 6 let jsem žila u babičky, pak se máma rozhodla, že si mě vezmou k nim, bydlela jsem s nimi do 19, kdy jsem doslova utekla. Vystudovala jsem VŠ, bylo to těžké, musela jsem se živit sama, ale zvládla jsem to, když jsem jí oznámila, že jsem těhotná, tak mi popřála hodně štěstí, když se děti narodily, taky žádný zájem, viděla je poprvé když bylo dceři 5 let, dnes je jí 9 a viděly se 3x, naposledy jí řekla, že je tlustá (jen tak na okraj, dcera vážila 30 kg a měřila 130cm). Nestýkala jsem se s ní 7 let, jakmile jsem nastoupila do práce, tak mě máma zkontaktovala a začala zvát na návštěvy, naivně jsem si myslela, že se změnila. Po třetí návštěvě ze mě začala tahat peníze, nabídla jsem pomoc, ale peníze dávat nebudu, měli tenkrát vyšší příjmy než my s dětmi. Pomoc byla odmítnuta, ale všem sousedům si stěžují jakou mají dceru, že všechno musí dělat sami a já jim nepomůžu.