Re: Stěhování, ač chtěné a vytoužené, je prostě stres. Nebo ne?

prachsprostá únava, tipla bych (zkus se radovat a zažívat opojné pocity když jsi totálně vyšťavená).
Někdy též "přemotivovanost" (jako když napínáš děti dárkama od samýho rána a pod vánočním stromkem je akorát uřvaná scéna, protože prostě tolik těšení se nedá unést).

Ono přece ani když se ti narodí dítko - po kterém jsi toužila, čekala jsi na něj, rostlo ti v břiše a povídala sis s ním - tak to neznamená že jsi od první minuty 100% happy a nafurt k tomu, že.

A co pomáhá? Rituály, respektive vytvoření zvyků. Prostě ráno si dát kafe do (starého) hezkého hrnku u nového výhledu z okna, odpoledne si jít sníst svačinku na terasu (honem dokud lze), nekoukat na nedodělky ale nasadit přivřený pohled obou očí a vidět to už hotové....