Re: Jaké vzory chování jste převzali od rodičů?

Mě ta věčná kritika taky hodně poznamenala v tom, že teď nejsem schopna pobrat i konstruktivní kritiku a dobře míněné rady. Od někoho to beru stylem "ty mě nemáš co kritizovat" a od bližších lidí mě to mrzí, beru to jako osobní útok a stavění se na stranu mých "nepřátel". Prostě jsem si jednoho dne řekla, že jsem dospělá a budu si dělat, co chci a nejem povinná poslouchat nějaké kritické kecy Jenže zároveň s tím jsem popustila uzdu svým špatným vlastnostem a přestala se snažit, takže máma je teď na koni, že měla pravdu, že jsem vcelku k ničemu.

Já už snad budu věřit na předurčování a vymývání mozku, protože jak celý život říkala, že celkově jsem k ničemu a že i s mojí hlavou mám maximálně na práci v kanclu, protože na lepší zaměstnání nemám volní vlastnosti a že stejně jednou budu tlustá a hrozná... Ještě zbývá z jejích předpovědí, aby mě chlap kopl do prdele, ale to se ještě může s klidem stát.