Re: Jaké vzory chování jste převzali od rodičů?

Když o tom tak přemýšlím - je toho opravdu málo. Jem někdy vzteklá, to je spíš vlastnost, po tátovi. Nic s tím nenadělám, je to očistné, když vybuchnu - a třeba na děti to skvěle platí. Máma je ten typ co mlčí ale užírá se a to by mě zabilo. Celkově bych řekla, že to vedu tak nějak "úplně mimo". Doma bývalo tu a tam napjato, i hádka, máma navíc nervák... Ne něco extrémního, ale dobře mi to nedělalo. Preferuju nci extra neřešit, buď vybuchnu hned (a považuju za vyřešené) nebo věci "zvenčí" nechávám vyhnít. Myslím, že to tak mám rodina MM a asi s evíc přibližuju jim . Zlatá tchýňka, je tak v klidu, potěší, povzbudí, neřeší. Máma naopak nervačí, sýčkuje . Mám trochu tendenci tu a tam být nervní, tím spíš je pro mě balzámem prostředí klidné, kde se prostě věci plynou. Nervování se kvůli binci v bytě (s našima 4 dárečkama skončím a už je bordel na druhém konci znova, že ano), kvůli všemu, kvůli svátkům a narozkám, dárkům. Tedy jsme to skoro odbourali, jasně že děti něco dostanou - ale abych se urážela že mi nikdo nepopřál ke dni matek (a to se stává, že je lehké dusno) . Ten ležérní klidně plynoucí život je pro mě opravdu přijatelnější .