Dalo i vzalo hrozně moc a nedá se říct, čeho bylo víc... Navíc si myslím, že se nedá srovnávat, co dalo a vzalo soužití s tímto člověkem pokud to byl sourozenec, rodič či dítě... Já, jako sourozenec, jsem ve svých 10 letech skutečně přišla o část dětství a velký kus rodičovské pozornosti, ale ne lásky... Musela jsem ze dne na den dospět, hrozně moc se toho v našem životě změnilo a pro všechny bylo prvních pár let hrozně těžkých... Jak jsme postupně dospívali, tak jsme si všichni sourozenci s mámou všechno vyříkali a nikdy jí nikdo nic nevyčítal, ale ano, všichni 3 zdraví sourozenci jsme hodně trpěli tím, že máma na nás neměla čas, že se všechno točilo jen kolem postižené sestry... A co mi to dalo? Naučilo mě to odpovědnosti, ohleduplnosti, solidaritě, empatii, naučilo mě to, že život, zdraví, krása, že to všechno je pomíjivé, že je život nespravedlivý a složitý, ale že vždycky záleží na úhlu pohledu a vůli se s problémy porvat a myslet pozitivně.
Mým rodičům si ale myslím to vzalo mnohem víc... vzalo jim to soukromí, svobodu a klidné stáří... Nutnost neustále brát na někoho ohledy, nutnost někomu neustále poskytovat péči... je to obrovský závazek a ikdyž jsou mí rodiče skvělí, o sestru se starají víc jak 17 let, nikdy by ji nedokázali dát někam do ústavu a už se smířili s tím, že to nikdy jinak nebude, tak přece jen je to někdy ubíjející...
Naopak mým dětem soužití s postiženou tetou (bydlíme s mými rodiči v jednom domě, jiné bydlení jsme nehledali právě proto, že s manželem jsme si vědomi toho, že jednou se budeme muset o sestru a moje stárnoucí rodiče sami postarat) určitě hodně dalo a řekla bych, že nic nevzalo. Moje děti se přirozeně učí ohleduplnosti vůči druhým, učí se, že lidé mohou být odlišní, svět postiženého člověka je jim přirozený. Svou tetu milují a ona miluje je.
Na závěr bych chtěla ještě dodat, že to, co soužití s postiženou sestrou vzalo mě, to je mnohonásobně převáženo tím, co sestře dal život se svými blízkými! Nemůžeme se totiž bavit o tom, jak těžký byl tento život pro nás zdravé, když neuvážíme, jak ohromně přínosný byl život v rodině mezi svými blízkými přínosný pro toho postiženého člověka... Hodně sil