Re: podpora prarodičů

Musím přiznat, že mě to často leze krkem, i když před otcem se tvářím normálně (dost se za to i stydím). Je to někdy fakt na nervy, když mu brácha ráno nakoupí a on se mě třeba za dvě hodiny zeptá, jestli nepojedu na nákup, že má hlad a že tam nic nemá. A funguje to i obráceně. Je to někdy na palici. A ve finále mi řekne, že chce čtyři housky, jednu minerálku a konzervu pro kočky. A když se vrátím, tak zjistím, že má v kredenci čtyři minerálky a šest konzerv pro kočky.
A nebo když jednou řekl bráchovi, že se potřebuje vykoupat, ale že má strach, že nevyleze z vany. Brácha mu celý týden říkal, že ho vykoupe a on to pořád odkládal. A taky mu říkal, že hlavně ne v neděli odpoledne, to že jede ke kamarádovi na oslavu. A co myslíš??? V neděli odpoledne slyším z patra volání. Otec ve vaně a nemůže vylézt. Manžel nebyl doma, volám bráchovi a ten je na oslavě (už jsem si říkala, že zavolám hasiče), takže musel sednout do auta a vrátit se. Byl tam chudák necelou hodinu (a on kromě práce nikam nechodí). Nedala bys mu korunu??? I když teď alespoň jí, tak mu hlava víc myslí.