Neustálá opozice, vzdor a vztekání

Prosím o radu, jak na dítě, které je neustále v opozici. Mám dvojčata kluky, bylo jim 5. Ondřej je rarach na entou, ve školce se bez něj neobejde žádná lumpárna, Marek je opak ... paní učitelka tvrdí, že s ním nejsou žádné problémy, prý je tichý, spíš děti pozoruje, než aby se aktivně zapojoval do hry ... jsem přesvědčená, že tam snad chodí jiné dítě... doma je Marek živel, neustále v pohybu, vzdoruje, ať se řekne cokoliv, je vždy proti, brečí, vzteká se, scény, kdy čekám příjezd sociální pracovnice každým okamžikem, jsou denní pořádkem... na rozpoutání stačí jen věta : "kluci oblékat, jdeme nakoupit."
Není to dávno, kdy jsem večer v devět hodin klepala na dveře sousedky a prosila o zapůjčení pasty. Ten den jsem ráno zjistila, že nám i klukům už došla pasta a ve shonu jsem ji zapomněla koupit. Večer jsem klukům řekla, že si mají vyčistit zoubky jen vodou a kartáčkem a ráno zajdeme koupit pastičku. Následovala srdcervoucí scéna, kdy se Marek svíjel v koupelně na zemi a já se děsila, že se mu něco stalo... nic, to jen psychicky neunesl, že není pasta. Nepomohlo rozřezaní tuby a vyškrabání zbytků, ne .... řval 2 hodiny, řval a kvílel (domluvy, sliby, mazlení, pevné obětí, vysvětlováni typu - ráno se koupí pastička a hned si vyčistíš zuby, výhružky, pár přes zadek ... nic nezabralo).... nakonec jsem to nevydržela a vyžebrala u sousedky na kartáček trochu pasty, vyčistil si zuby a během 10 minut spal. Ondřej spokojeně chrupal už dobrou hodinu a půl, řvaní bráchy už ho ani nebudí.
Začínám být zoufalá, nezabírá vůbec nic a k rozpoutání scény stačí maličkost... nevím, jak na něj.