Re: Neustálá opozice, vzdor a vztekání

Mám dojem že přesně mluvíte o mém synovi(3,5). Přesně takhle se chová taky každý den. Nechci večerníček, jen co skončí já chci večerníček a půlhodinový řev. Nechci tuhle modrou bundu, nechci tohle, tamto, chci to spravit, nechci tohle auto. Nechci do krámu, jen poodejdem, já chci do krámu. Když jsme doma, taky jsem dřív zavírala do ložnice, ale už dlouho tam nezůstává, hned přichází za mnou a řve a řve, bouchá do dveří a podobně. Pomohlo strčit ho pod studenou sprchu, to pak chvíli poslouchá, ale taky to není na dlouho. Když pak přijde moje neteř, která je o 4 měsíce starší, tak nechápu, jaktože jiné děti dokážou být tak hodné. Ale ještě si můžu říkat že já jsem na tom lépe než můj muž, já kluka chvíli vydržím poslouchat a vysvětlovat po dobrém, manžel to řekne jednou a pak už začne být nervozní a na syna začne hulákat. Pořád čekám kdy to syna přejde, ale nějak se mu nechce.