Neschopná matka a skorodvouleťák

Asi se potřebuju jen vypsat, protože mám pocit, že pro mě je stejně každá rada drahá..

Naprosto nevzládám svoje 22m dítě...on byl vždycky svéráz, ale úderem 15m je to den ode dne horší a horší, od rána do večera řev, teď už se u toho i krásně dáví a zvrací, mlatí sebou o zem, hlavou do čeho může, asfalt je naprosto nejlepší..případně když ho chytnu, mlátí a kope vší silou do mě, to dělá i u každého přebalování, zkoušela jsem nočník, ale ještě asi není jeho čas, neregistruje, že se něco děje a ani mu nevadí, sedět v počůraném oblečení, i pokaděném, takže tudy cesta nevede..Má hrozné energie, od rána do večera v pohybu, kdybych ho nepřikurtovala na jídlo, tak kolem mě bude běhat kolečka. Má rád děti, je velice společenský, ale jak není v kolektivu po jeho, je zle, háže hračkama po dětech, shazuje, bouchá..no upřímně, raději už ani nechci nikam jít, protože nezvládám ty pohledy, případně poznámky a protáčení očí jiných maminek..Já jsem si vědomá, že je naprosto jiný, než ostatní děti, nikdy jsem naživo dítě jako je on neviděla, i když ze zdejších diskuzí vím, že je takových dětí víc, ale prostě neznám. Pořád jen slyším od rodiny, že tohle nikdy žádné dítě nedělalo, od matek, že tohle by jejich dítě nikdy nedělalo, že má respekt a pravidla..pravidla máme taky, máme i režim, řekla bych, že jsem důsledná, ale je mi to platný jak mrtvýmu tatranka. Asi dělám prostě všechno špatně, nicméně nikdy se mi nedostalo žádné účinné rady od těch, co nešetří kritikou..Mlátit ho jak nezralý žito nemá smysl, občas dostane plácnuto přes zadek, ale kromě hysterického záchvatu na půl hodiny to nemá naprosto žádný efekt, tudíž ani smysl to vůbec dělat.
Není den kdy bych se neptala proč zrovna já, je mi to strašně líto, když vidím ostatní děti,které jsou "normální"..směju se sama sobě, protože když jsem byla ještě těhotná, tak jsem byla skálopevně přesvědčená, že přesně takové moje dítě nikdy nebude, že ho přece dokážu vychovat..no jak se říká, odříkaného největší krajíc..
A to bych chtěla další dítě, když nevzládám ani jedno, je to 14 dní, co jsem byla na revizi, ten nahoře asi věděl, proč jsem potratila
Já malého strašně miluju, ale poslední dobou mám pocit, že nešťastní jsme oba..já z něho strašně nechci mít nějakého nerváčka, ale mám pocit, že to tam směřuje přímou cestou..
Já ani nevím, proč to vlastně píšu, je to jen takový výkřik do tmy...