Re: Jak moc si může (má) člověk nechat líbit?

Nepíšeš o mé šéfové? :D Začínala tam téměř jako holka pro všechno - úklid, asistentské práce,.. No, po pár letech je Nejvyšší rozveden, ona jeho partnerka, paní "akcionářka" (na toto oslovení si velmi potrpí, ale nevlastní ani jednu akcii :D ), sedí s ním v kanclu, rozhádala půlku firmy, vedení se díky ní rozpadlo a ona se nosí jako carevna. Úplně ji poznávám v tom, co píšeš - nesmyslné úkoly, nesmyslné oslovování lidí, poptávky služeb, které nakonec nevyužijeme a nechceme je (ale za debila jsi ty, páč ti to dá k organizaci), tuhle mé podřízené volala, ať jí jde naproti k metru s deštníkem, že prší. Vysvětluj té holčině, že vím, že je to kráva nebeská, ale že nezbývá než srazit paty a jít k tomu metru nebo jít rovnou někam dopryč a hodit jí na stůl výpověď. Pamatuji si, jak při pohovoru se mnou seděla, nohu přes nohu, ruce složeny za hlavou, houpala se. Typicky povýšenecký posed. A jak se tak houpala, tak řachla na zem a hodila solidní držku. Ten moment mě držel nad vodou pokaždé, když jsem sahala do šuplíku, kde jsem měla dva roky připravenou výpověď. No, nakonec jsem otěhotněla, mile ráda jsem odkráčela na rizikové (mám nárok díky svému zdrav. stavu), mile ráda jsem jí to s úsměvem oznámila a sledovala, jak bude beze mě v pr... a taky že byla :D Teď jsem nastoupila na mateřskou a jedno vím - už nikdy víc. Zkusím z nich vytřískat po rodičáku odstupné (podle mě mě z principu nebude chtít zpět, protože pocity křivdy, že jsem si "dovolila otěhotnět" budou silnější) a bye bye. Mám se moc ráda na to, abych po sobě nechala šlapat takovou ťunťu ošklivou, která si na "podřízených" hojí své mindráky.