Re: Jak moc si může (má) člověk nechat líbit?

My měli na manýry mlaďase, šéfa. Typický MBA = Mladý, Blbý, Ambiciózní. Dusil nás fest, ale ujížděl na kravinách. Například jsme měly rozpis, kdy kdo bude mýt nádobí. Jestli seženeme zákazníka, to ho nezajímalo. No, utopil se v tom chlapec sám.
Takže jedna úsměvná příhoda: já jsem ve firmě likvidovala odpadový papír. S kolegyňkami jsme ho dávaly do skládku a já to jednou za čas vyvyezla. Požadavek firmy byl, že se to bude vyvážet PO pracovní době a MÝM autem, pochopitelně bez nároku na jakoukoli odměnu. Já za to ve sběrně dostala tak 40,- Kč, dvacku jsem si stáhla na režii a benzín, za druhou dvacku jsem koupila kolegyňkám Tatranku jako pozornost za to, že to dávaly do skládku a že mi to pomáhaly nakládat. Fungovalo to ke vší spokojenosti. Jenže milý šéfík se to domáknul a já šla na dost nepříjemný pohovor na kobereček, kde mi vysvětlil, že odteď už to vyvážet nebudu, protože jsem se obohacovala na úkor firmy, těch 40,- Kč patřilo firmě a já jsem prostě pracovník-zloděj. Bylo mi to docela líto, protože jsem nějak nezkousla, za co mi těch pitomých 40,- Kč závidí. Za to, že s tím mám práci a že to dělám po pracovní době? No dobře, co chtěl, to bylo. Když se zase nashromáždil papír, šel na chlapy, aby to vyvezli. Ti už mohli autem služebním a v pracovní době. Jenže chlapi ho poslali mírně řečeno do řiti s tím, že za to dobu, co se budou mazat s nějakým papírem, vydělají firmě dobře 10.000,- Kč, to jde na výplaty a na režii firmy, a jestli má dojem, že je lepší 40,- Kč za papír nebo 10.000,- Kč za odbornou práci, tak ať jim to dá písemně jako příkaz. Vpodstatě se mne zastali a já jim byla velice vděčná, protože u nás ve firmě nebyla žena považována na plnohodnotného pracovníka, spíš za obtížný hmyz. Takže papír musel vyvézt sám. Já to pomohla naložit a s ním a ještě s jeho asistentem jsme vyrazili do sběrny. Tam jsme to naskládali na váhu, sběrňák to zvážil a náš MBA-šéfík za ním natřeseně šel s nataženou rukou, aby zkasíroval vytouženou čtyřicetikorunu. Jenže sběrňák se na něj obrátil se slovy: "tak mi nadiktujte jméno firmy, adresu, IČO, DIČO..." V ten okamžik se šéfík zarazil a na co prý IČO a DIČO. "No, to abych věděl, kam vám mám poslat fakturu. My papír vykupujeme, ale jen od fyzických osob, firmy nám naopak za likvidaci platí. Takže mi teda řekněte to IČO a DIČO." V tu chvíli jsem se musela otočit, protože jsem byla mrtvá smíchy. Sběrňák to vlastně vyřešil za mne!!! Protože přišel další zákazník, šel sběrňák převzít další odpad, my se chvíli bimcali po sběrně a pak jsem zašla za sběrňákem, jestli by měl něco proti tomu, kdybychom tam ten papír nechali zadarmo. No pochopitelně, on proti tomu nebyl, napsal ho na svoje děti (ony mu tam kolikrát pomáhaly papír třídit podle požadavků papíren, tak jsem jim tam občas taky za tu práci s tím něco nechala, to nebyly snadno vydělané peníze). My odjeli do firmy a já měla jednou provždy klid. Jak od vyvážení papíru ve svém volnu, tak od prudění pitomého šéfa. Příště jsem vyvážení odmítla, já přece zpronevěřuju firemní peníze, tak ať to dělá po pracovní době někdo jiný, spolehlivější. A rázem bylo vymalováno.

Hele, nech to být a klidně splň všechno, co si šéfová vymyslí. Mysli si přitom svoje. Boží mlýny melou spolehlivě, ona si časem naběhne na vidle a bude klid. U nás to taky trvalo, co lidí od nás kvůli tomu odešlo. Teď je tu zaplaťpámbu docela klid. Ale MBA-šéfík tu už není, s tím zase zametli ještě vyšší šéfové.