Stokrát nic umořilo osla aneb Malý výletek

Nastíním situaci: naplánovaný výlet pět kilometrů, dvě malé děti, s sebou sourozenecký kočár a plán, že v něm batole bude spát.

Prdlajs. Začalo to zmrzlinkou, se kterou si synek sednul do howna. Aby toho nebylo málo, opatlal mi s ní celý tričko a pak si utřel pusu do mých kalhot. Snaha narvat ho do kočáru a položit vyšla naprázdno. Nastal první souboj- kdo se bude držet špagátku, který je napevno přidělaný ke kočáru. Vyhrál ten silnější-dcera. Syn si lehnul do bláta a začal třískat hlavou o zem (jeho oblíbená). Potom vstal, prohlásil, že jde pryč a odkráčel. Ulovila jsem ho za rohem a řvoucího dotáhla ke kočáru. A začalo vyjednávání s dcerou o špagát, na jehož konci byla šíleně uražená dcera, ale protože je úplatná- slib nalakovaných nehtů to spravil.

Neuběhlo ani pět minut, aniž by po mně někdo něco nechtěl. Zastavovala jsem na každém druhém kroku, abych vytáhla pitíčko, vytáhla panenku, utřela zadek, spravila culíček, vylovila auťáka z bláta atd. atd. jistě si dosadíte.

V jednom okamžiku visely z kočárku dvoje nožičky, přičemž jedny se snažily dostat dovnitř- to se totiž dcera rozhodla, že se poveze a druhý nožičky se snažily zuřivě dostat ven. Přikurtované batole nakonec řvalo tak dlouho, že se mi zželelo lesní zvěře a nechala ho dosáhnout svého.

Odhadem se syn počůral čtyřikrát a ze čtyřhodinové procházky řval on dvě hodiny a dcera hodinu. Celkově sečteno se asi tak hodinu rvali o špagát a hodinu žadonili o cukrovinky. ´Ke konfliktu mezi sourozenci docházelo pravidelně každých pár minut. Děti se servaly i o žaludy v dubovém lese Půl hodiny mě dcera mučila tvrzením, že se jí vůbec nevěnuju a že mám radši brášku. Další hodinu jsem řešila fakt, že ta nová panenka (od Vietnamců) je hrozně hnusná a plešatá. Zbytek odpoledne jsem se tý panence snažila narvat utrženou hlavu zpátky na krk. A vůbec….nějak mi to časově nevychází

Co na to říct- asi klasická procházka matky dvou malých dětí ne ?
Jistě znáte a potěšíte mě nějakým vlastním příspěvkem.
Moje otázka zní: kolik ujdete metrů, aniž byste neřešili nějaký požadavek svých dětí ?