Re: stokrát nic umořilo osla, aneb malý výletek

chichi, hezké....... No něco podobného (jak to že nemůžu mít pár minut v klidu) jsem si pomyslela včera, kamarádka navrhla odpolední posezení v cukrárně, děti se těšily celý den, ještě nás svezla autem. Její dcera si kultivovaně a tiše kreslila u stolečku, mí dva se rvali o pastelky, o pití, o zákusek.....chodili ke mě co půl minuty s nějakým "podívej se" a "žetomámhezký", "potřebuju vysmrkat" a pod. A to je mé starší 6 a mladšímu 3, čím starší tím to nabírá obrátky se mi zdá. Kamarádka má teda taky dvě ale ta starší už je velká slečna, takže ta si to užívala, já jsem si ani ten vytoužený dortík a kafe nedokázala v klidu vychutnat....