Re: věčný řidič začátečník

Dryjádo,

to píšeš o mně?

Řidičák jsem si udělala, celkem bez nervů a v klidu.

Pak mi trvalo půl roku, než jsem si koupila vlastní auto a dostala se k řízení. Toto své auto jsem po týdnu ježdění oddělala naprosto neuvěřitelným způsobem, kdy jsem vjížděla do křizovatky z kopečka, zahýbala jsem vpravo. V křižovatce stála paní s velkým autem, která mi dávala přednost, protože chtěla odbočit do toho mého kopečka a ta silnice je tam úzká. Tak chtěla pustit nejdřív mě na hlavní, aby mohla pohodlně odbočit na vedlejší. Jenže ona byla najetá do té křižovatky hodně, měla velké auto, já malou starou fiestu. Stočila jsem volant hodně doprava (zatáčka pravoúhlá) a opatrně sjela na hlavní. Jenže já už nestihla tak rychle přetočit volant zpět a najela jsem pravým předním kolem na vysoký obrubník a urvala tak celou přední nápravu... v rychlosti 10 km/h.

Totálně mě to zničilo psychicky, nechápala jsem, jak se to vůbec mohlo stát a strašně to otřáslo mým řidičským sebevědomím. Odmítala jsem pak jezdit, i když auto jsem si nechala spravit (za 12 000,- ).

Znovu jsem začala jezdit až se služebním autem a mým skvělým mužem, to bylo tak půl roku po té "bouračce". Jezdila jsem skoro rok a v pohodě, i po dálnici, jen centru Prahy jsem se vyhýbala.

Ale pak se narodil syn a já jezdila vzadu s ním, nechtěl být sám, navíc jsem se bála, že kdyby něco, nedostane se ze sedačky atd.

A dneska máme kombíka, do kterého si já po 6leté pauze nesednu, bojím se ho. Navíc nás to auto několikrát už zradilo a já mu prostě nevěřím.