Re: Domácí vzdělávání - montessori materiál

Fatale, já jsem si původně myslela, že si tam sedneme se seniorama ke stolu a budeme společně sedět a zpívat, mezitím povídat. Připadalo by mi to fajn, a taky myslím, že by se to pak dalo celkem slušně zvládnout. Ale ono to má bejt jinak- děti budou stát, prostě formou té besídky. Což se přiznám, nevím proč a nelíbí se mi to, i kdyby byla Mája OK. Ale já do toho nemám co mluvit, takže je to tak. Do té doby, co jsme nacvičovali u stolu to nacvičování taky probíhalo relativně dobře, to stání a dojem veledůležitosti udělaly své a už se to při nacvičování nedaří :-(.

Kdybych to nechala na ní, tak tam určitě jde. Ona totiž chce být nejlépe úplně všude, dělat všechno, atd., problémy jsou až při té realizaci, kdy nechce často dělat nic. Ale tohle snad i chtít bude, jen to pravděpodobně nevydrží.
Já na to zas hodně koukám očima ostatních- aby ostatním holkám nepokazila vystoupení a starouškům dojem. Ostatně, myslím, že staří lidé nemají tolik pochopení pro hyperaktivní děti, apod.- všechno jsou pro ně děti nevychované... Nebojím se, že jí něco řeknou (ona to podle mýho někdy potřebuje, protože v životě pro ní nebude mít každý pochopení), spíš, že to prostě naruší pohodu a příjemnou atmosféru ostatním. Ona si z toho nebude pravděpodobně dělat nic, pokud to nějak nezhodnotí ostatní. Sebereflexe jí nějak schází. Pokud to ostatní hodnotit budou, tak ano, bude mít špatný pocit, že selhala.

Tohle je náš věčný vnitřní boj. Kde jí zapojovat a kde jí nezapojovat. Já jsem jí třeba přestala brát s sebou na návštěvy, protože jinak jsme z celé návštěvy otráveni všichni. Vysvětlila jsem jí to, že to prostě nejde, místo toho např. chodí k sousedům- na jedno odpoledne týdně, kde to jde, protože se slečna, která jí hlídá věnuje jen a jen jí- ona pak všechno zvládá, chová se hezky, užije si to. Ono je to fakt těžký, protože se s náma dost lidí přestalo vídat čistě kvůli tomum, že máme Marušku. Nikoliv, že by si o nás mysleli něco špatnýho, ale prostě proto, že se jim nelíbí, že žďuchá do jejich dětí, bere jim např. brejle (její oblíbená aktivita), narušuje jim pohodu, že si nemůžou dát v klidu kafe, svačinu, atd. Podle mě se musí brát ohledy na ostatní a taky ona musí mít zpětnou vazbu- tedy, že tohle a tohle vede lidi k tomu, že se s ní nemůžou vídat. Ale jak to dělat, aby jí člověk nevyřadil ze všeho a nevzal sebevědomí?

Já jsem ráda za všechno, co mi napíšete, protože potřebuju slyšet pohled zvenčí, názory na určitý tip situací od někoho, kdo není uvnitř toho všeho, jako my.

Zaujaly mě ty Maceščiné otázky, ale úplně přesně jsem to asi nepochopila. Otázky jakého typu by měly následvat? Směrem k tomu, jak se dítě cítí, atd.?