Spravedlnost při péči o stárnoucí rodiče

V diskuzi o jedináčcích jsme se v jednom vláknu chytily myšlenky, že pomoc rodičům se nedá úplně spravedlivě rozdělit mezi sourozence, a že je to velmi těžké, ne-li nemožné soudit zvenku.

Konrétně v situacích, kdy mají hodně rozdílné podmínky. Např. jeden zůstane bydlet ve stejné vesnici, druhý se odstěhuje na druhý konec republiky. Jeden tak tak vyjde s domácím rozpočtem, druhý s penězi problém nemá. Jeden zůstane svobodný bydlet u rodičů, druhý si založí rodinu jinde.

Ještě to upřesním - můžeme pro srozumitelnost oddělovat období, kdy rodiče potřebují občas výpomoc (to bývají desetiletky) a v situaci plné závislosti.

Jak to máte vy? Jak si myslíte, že by to mělo být správně, spravedlivě? Nakolik vaše vnímání spravedlivosti dělení výpomoci ovlivní např. to, že jednomu z dospělých dětí se od rodičů dostává větší podpory než tomu druhému (třeba hlídání dětí, pomoc v domácnosti, půjčky, výrazně rozdílné dary dětem)?

Já jsem s tím poslední dva roky konfrontovaná hodně ze strany své rodiny i manželovy - a dost rozdílně. Svou zkušenost přidám jako příspěvek, ať není téma román.