Re: je to už šikana nebo ne?

hm, ale je trošku rozdíl "rozkamarádit se" a "úmyslně ubližovat".

Také bych to na místě zakladatelky řešila v první řadě rozhovorem s matkou šikanérek a s nimi samotnými. Pochybuji, že by byly tak otrlé, že by to s nimi nehnulo.

Skutečně NECHÁPU, NECHÁPU, NECHÁPU, jak někdo může tak cynicky nechat své dítě, aby se trápilo, a NIC neudělat.

Co je to, co velí před zlem (byť maličkým a v zárodky) poslušně schlípnout uši a ocas mezi nohy? Stádní pud, který pak v dospělosti velí nechat si kakat na hlavu i v práci a pro jistotu ustoupit každému, kdo si jen trochu dupne?

I kdyby šlo jen o to "rozkamarádění", tak i to přece bolí, i tam má dítě potřebu vaší psychické podpory. Vy, když se rozejdete s chlapem, tak se taky většinou potřebujete někomu vybrečet na rameni.

A to, že něčí vztahoví dospělí byli ignoranti, sobci, lenoši nebo rovnou sadisti a on si to v dětství musel vyžrat i s chlupama, protože mu nepodali pomocnou ruku v zájmu toho, aby si to kvůli jakési pseudosamostatnosti "vyřešil sám", ho jako mazáka na vojně patrně nutí k tomu klasickému "vyžral jsem si to já, vyžer si to taky".