Re: je to už šikana nebo ne?

Víš co? Já jsem se nidky takhle dramaticky s kamarádkami nerozcházela.
V podstatě si nepamatuju, že bych někdy nějakou kamarádku "pustila k vodě"...

Naopak jsem byla od MŠ po celou dobu terčem takové té drobné, nevinné holčičí šikany - trvalo to celou MŠ a ZŠ. Nebylo to fakt nic příjemného, osobně jsem to ustávala až do 4-té třídy - byla jsem velký extrovert, chytrá a šikovná. Pak, v páté tř. přišli nové děti z menších škol a nabralo to drsnější grády - ale nic ve smyslu zamykání na záchodě, nebo braní svačin a schovávání věcí. Byly to pouze vervální útoky.
K šikanérce se pak připojilo cca 3/4 třídy - zbytek se choval jako neutrální území.
Tenkrát se to neřešilo, páč nebylo vlastně co - že se mnou nemluví? že se mi, bůh ví proč, smějí - no a???
Během těch let se mi naprosto změnila psychika - stal se ze mě frustrovaný a urtápený melancholik, který byl nejraději sám... zakomplexovaná holka.

Poslední rok pro mě utrpením a strašně jsem se těšila, že půjdu na SŠ.
Zaplať bůh za to! Opravdovým převratem byl pro mě ale odchod do Phy a nástup do práce - úplně jsem se proměnila jak psychicky, tak fyzicky a začala si sebe vážit. Už jsem zas ten sebevědomí extrovert. Sláva!!! A taky si nenechám nic líbit - proč jako.
A největší satisfakce? minulý sraz ze ZŠ - jo to byl pro mě grandiózní nástup...!
Kolem mne chumel lidí a ony 2 (ty hlavní aktérky) tam seděly v koutku jak slípky...

A věř mi nebo ne - kdybych si mohla to mnohaleté trápení ušetřit určitě bych to udělala - přišla jsem díky nim o ty nejhezčí roky dětství - bez nadsázky!!!

Asi proto jsem tak citlivá na zhlehčování podobného typu!