Re: Manžel o mě nestojí

Aha. To je mi líto. Nikde to není pořád růžové, myslím si, že někdy je potřeba ve vztahu jakoby navázat na to místo, kde to zamrzlo, pokud se stalo (a že se asi stává často) - jakoby se nadechnout a zkusit se vrátit do doby, kdy to bylo hezký, a něco z toho si připomenout. My se taky dostaneme sami ven hodně hodně málo, ale třeba jen kafe v kavárně, večeře, zajít do hospůdky ... oba z toho pak hodně čerpáme, než zase dostaneme další příležitost. Měli jsme ale taky moment, kdy jsme se museli učit být zase sami spolu - po narození dětí, bylo toho moc, to nás musela vyloženě vykopnout ven moje sestra, která nám nabídla hlídat děti, mně se vůbec nechtělo, jela jsem v trochu jiném modu - děti.
Kdybys ho vzala na kafe, jen tak, při zařizování něčeho ... nebo koupila lístek do divadla/kina/na koncert ... Mohlo by to pomoct? Možná fakt najel do stereotypu, možná je prostě takový povahou, to netuším ...