Re: Dcera absolutně nezapadla do nového školního kolektivu na střední škole

Určitě je ideální současný problém nejdřív probrat s dcerou, to je jasný, prošla bych s ní, jak ten kurz probíhal, co konkrétně jí štvalo a určitě bych i od ní chtěla, aby se sama zamyslela, jak by to řešila. Ve škole bude zase všechno jinak, takže bych počkala další týden, dva, jak se to bude vyvíjet.
Pokud bych ale viděla, že se v tom plácá, neví si rady a ve škole trpí, tak jí v tom přece nenechám, i když už je "velká".

Jsou různé způsoby, jak to třídní podáš a taky jsou různé varianty, jak ona bude reagovat. Spolužáci se nemusí dozvědět vůbec, žes byla ve škole.

Taky máme v září na obou školách třídní schůzky, takže není problém si s kterýmkoliv učitelem promluvit hned na začátku.

Mám syny na různých 8G, starší je teď v kvintě, což je stejný ročník jako zakladatelky dcera, letos mají novou třídní, některé nové učitele a jsou v jiné budově než minulé čtyři roky.
Když je potřeba, na obou školách komunikujeme s třídními i s řediteli (u staršího poslední roky jen na třídních schůzkách, víc není potřeba). V obou školách třídní pracuje se třídou jako s celkem (a co vím, funguje to tak až do oktávy, každý rok někdo odchází a přichází nový), záleží jí na tom, aby třída fungovala a problémy se snaží řešit, s děckama diskutuje, vysvětluje a vede děcka k tomu, aby si pomohly, když je někdo na okraji kolektivu, což teď zrovna syn byl, protože mu všichni kamarádi odešli na jiné školy.
Primárně jsou teda děti ve škole vedený k samostatnosti, všechno si domlouvají samy a syn nemá problém za třídní zajít, ona se ale taky zároveň sama zajímá. Takže já jsem se teď nemusela zapojit vůbec, třídní mě sama obeznámila, jaký měl syn problém (od něj jsem to věděla samozřejmě taky), že s ním o tom mluvila, jak postupovala a jaký je stav.

Pro mě je prostředí školy důležité, děti tam tráví spoustu času, učí se "chodit" ve společnosti, mezi vztahama. Prostě není jedno, jakým způsobem děcko stráví čtyři roky, je to kus důležitého života, na kterém se staví.