Re: Dcera absolutně nezapadla do nového školního kolektivu na střední škole

Hele já jsem si na střední v prváku taky užila krušné chvilky. Nikoho jsem tam neznala, přišla jsem ze zálkadky jako oblíbená, premiantka. Na střední těžký pád na ústa, o přestávkách jsem seděla sama se sluchátkama na uších, nebavila se s nikým. Na lyžáku jsem si už myslala, že je to lepší, s ostatníma holkama jsem vyvolávaly duchy- pak najednou jedna -pípina- roztroubila, že mě posledl satan (), ostatní holky byly jako ovečky, které poslušne bečely s ní, takže o mě se šířily zvěsti, že se mi proměňují oči a podbné nesmysly... doteď se mi zdá neuvěřitelné, že jí to fakt 90% holek žralo a věřilo tomu a nebavilo se se mnou... no byly to pipky. Naštěstí jsem si pak našla dvě normální holky, které taky trochu trčely z davu jiným směrem- a utvořily jsme pevnou trojku, do které se za čtyři roky nikdo jiný nepřidal. Nakonec na střední vzpomínám ráda, protože jsem tam potkala dvě úžasné holky, s jednou jsem dodnes několikát týdně v kontaktu, i když už žije 8let v USA.

Chci tím říct, že chápu, zvláště holčičí kolektiv bývá dost drsný, ale týden je fakt málo. Já jsem byla v "izolaci" asi první půlrok. A byla to opravdu dobrá škola do života.