Jiřko, ale uvědom si, že se to na Tobě podepsalo

jak se ted můžeš strhat. Neber to, prosím, zle. Vím, jak jsi studovala,starala se o děti, praktciky nespala, ve všem se snažila uspět, prorazit v náročné práci, kde děláš třikrát tolik, co by jeden člověk normálně zvládnul, do toho stovky, možná tisíce mailu vyřizuješ jako laktační poradkyně, asi i osobně pomáháš, štvěš se nadoraz. Nic ve zlém, opravdu před tím výkonem smekám, ale přece jen - nedokazuješ si něco, nekompenzuješ?

Já nesouhlasím, když se sejde blbě středoškolský kolektiv, je to možná větší teror než na základce, protože tady už učitel má o dost menší šanci do toho nějak intervenovat. Čtyři roky exkomunikace , odmítání, to bych teda svýmu děcku neudělala. Když odmyslím, žena citlivejším dítěti se to může dost podepsat i zdravotně, tak bych prostě nesnesla, že má zkažený to, co by mohlo patřit k nejlepšímu období života - studimu střední a pak když tak VŠ - počínajcíí dospělos a rozlet. Abslolutně nesouhlasím s tím, že se s tím má díte popasovat samo - navíc něco jinýho je outsider a něco jiného je , pokud je aktiovně odmítána. Já jsem třeba založením trochu ousider - bez zkušenosti s odmítáním ze sttany kolektivu, pohrdání, posměšky apod., to jsem nikdy nepřitahovala, naopak. Prostě spíš introvert. Ale aktivní exkomunikaci bych asi v tom věku dost blbě nesla, nevím, jak by se mi den co den chodilo někam, kdy bych měla pocit, že si ostatní honí ego na tom, že se vůči mne vymezují, nebo že je jakousi nepsanou třídní normou, že jsem "mimo".