Re: Manzelska krize

Monty, ja nevim, zda to co popisuji Lassie, Kudla a Grainne opravdu neznas, nebo pro to mas jen jine jmeno...

Ja treba s manzelem nemam spolecne zadne konicky, navic on sova a ja skrivan, on sportovec, ja...no to snad ani nebudu komentovat...a jde to uplne v pohode, protoze mame to "neco", co je velice tezko definovatelne. A k tomu "neco" mame navic vzajemny respekt pro toho druheho a tesime se z jeho uspechu a konicku, ac bysme v nich nikdy (pokud to jde, tk jednou za rok se premuzeme, ale druhy vi, ale neskryvame, ze je to obet) nechteli figurovat.

Ani milion konicku by nas nespasilo, veskery volny cas spolu straveny by nas nespasil...kdybysme nebyli naladeni na stejnou vlnu. A i kdyz mame/meli jsme krizi, tak to "neco" zustava a pracuje se kolem toho.Jedine co muzeme predpovedet je, ze chcemem byt spolu, ale jsme realisticti, takze take vime, ze mensi ci vetsi krize nastanou, vetsinou pod vlivem vnejsich faktoru, kde je prevence dost obtizna. Jsme si vedomi, ze lepsi partnery nenajdeme (nechceme hledat), proste se mame, nasli jsme se, vnitrne jsme se totalne akceptovali a predstava toho druheho mimo nas zivot je velice bolestiva a to i presto, ze nas momentalne protejsek treba na*ira...

Ty jsi nikdy nezazila, ze jsi byla sice s partnerem, ale ac jste spolu mohli sdilet fyzicky a mentalne ten moment (byli jste tam spolu a uzivali si to), tak jste nebyli na stejne, te uplne nejnitrnejsi vlne? Naoko to vypadalo uplne skvele, ale vnitrne jsi citila, ze to proste neni ono?

A naopak, v naprosto bizardni situaci, kdy muzete byt od sebe tisice kilomentru, tak tam ten bond je?

U nas, tohle je ten zaklad, to souzeni bez berlicek. Musi to fungovat bez nich, protoze ve vztazich se, naprosto nevyhnutelne, stane, ze zivot nam berlicky podrazi a co pak budes delat bez nich, kdyz nic nezbyde?

U nas probehla jedna velka krize a to fakt hnusna, u me poporodni deprese, u nej deprese ze stehovani tisice kilometru do neznameho prosteredi, existencni problemy...hnus to byl, ale jedno zustalo...ani na chvili jsme nechteli vzit kramle, ani na chvili jsme nechteli hodit do ringu rucnik, bylo to o tom, jak se z toho dna zvednout...a bolelo to to, sakra to bolelo...kdybysme nechteli oba tak moc, tak to vzdame...jen tak pro nekoho bych tim dobrovolne neprochazela a vim, ze manzel take ne. Ale posunulo nas to, o tom zadna.

Ja si myslim, ze Tetramelka nepotrebuje ani ten extra cas straveny s manzelem, potrebuje znovu citit, ze jsou na jedne vlne. A i chapu, ze ten pocit spolecneho naladeni mohla citit, kdyz byli na rozdilnych kontinentech a najednou ho neciti, kdyz jsou vlastne fyzicky vedle sebe. Tohle dovolena na Filifinach nezachrani, tohle potrebuje byt vokalizovano, cise, jasne...ja jsem dost furie, ja bych misto planovani dovolene iniciovala dost primou intervenci, vysypala vsechno, co me trapi a nenechala se odbyt...tohle jde do hloubky, nejde to zalepit flastrem...tahle rana se musi vycistit, aby se mohla zahojit. A to vetsinou boli...ale zachrani ti to zivot/vztah.

Ja vim, ze konfrontaci nevedes, ja ano

MMCH, u nas se schyluje k mega zmenam, desime se toho uplne stejne, jako se na to tesime...nevim, co zivot budoucnost prinese, ale vim, ze to prezijeme. To mi staci. Jsem pripravena (pripadne) bojovat, a vim, ze manzel take, kdyby zase doslo k opakovani predeslych problemu...

Ja si porad myslim (doufam non the less!), ze tohle znas, protoze ne vse je (dle tveho psni) idealni (ani zdaleka) a tobe to porad za to stoji, ac nezavisly pozorovatel by Kamzika jiz popostrcil v prostoru dobre mirenym kopem do pozadi...nejlepe ocvockovanou Martenskou. Jen ty vis, proc zustavas, ac to (okoli) nedava smysl...je to ze tve strany kompromis, a stejne tak lide akceptuji kompromisy, ktere nedavaji smysl tobe, protoze "vi", ze to co je poji stoji za to.