Re: Manželský pár v domově důchodců

Nejprve ohledne LDN, DD a pecovatelaku u nas (male mesto an pomezi stredoceskeho a libereckeho kraje): LDN je docela strasak, kdo tam pribuzneho vazne vazne nemusi dat tak ho tam neda, vetsinou se zdravotni stav rapidne zhorsi, kazdeho osmeho tam vsak vidim parkovat hooodne aut - jindy v mesici ne, osmeho je totiz duchod.... podle me hyenismus). DD ma kapacitu cca. 95 osob, vetsina jsou dvouluzkove pokoje. Manželovi prarodiče tam byli cca rok a pul (bohužel dostat je tam trvalo asi 3 roky), babička těžkou cukrovku a bercove vředy, dědeček Alzheimera a vývod (vím to spis zběžně, ne moc do detailu). Babička byla umístěna první, dědečka mělli manželovi rodiče pul roku doma, lehké to nebylo pro nikoho. Pak byli oba prarodiče na jednom pokoji v DD, zemreli několik měsíců po sobě. Dum s pečovatelskou sluzbou tu také je, je v něm cca 45 bytu, uvnitř jsem nebyla tak nevím zda tam žiji i páry, ale předpokládám ze ano. V sousedním meste mám babičku, bydlí v pecovatelaku už 10 let, první dva roky tam byli s dedou, dvóupokojovy bytecek, zařízení byl jen kuchyni a koupelnou, ostatní nábytek si pristehovali svůj (všechno se jim samozřejmě nevešlo, ale proste babi tam ma svoje zařízení, obrazy, lampy, záclony, nádobí a tak). Zadost si dávali tak cca 3 - 5 let před tím než se nastěhovali (nevím přesně), protoze věděli ze v jejich dome to jednou bude těžko zvládatelne (kotel ve sklepe, na předělání topení nebyly peníze, navíc dost schodu, chladne místnosti...... A taky zjistili ze už jim ubývají přátele a známi a ti co zůstávají jsou na tom špatně s mobilitu, takže by za chvíli nikdo nenašel na návštěvu a tak). Babička říká už 10 let ze je tam spokojena, po smrti dedy zůstala v tom dvoupokojovem bytecku a my doplácíme (rodina) ten rozdíl aby měla trosku komfort (jeste vse zvládá sama, šije na stroji atd) a nemusela se stěhovat. Teta (jeji dcera) ji tam chodi uklízet atd.aby babička nemusela využívat dle mého nazoru předraženych služeb. Mamka (druha dcera) obstarává nákupy, obe bydlí v dochazkove vzdálenosti (záměrně).
Takže za me - jde to, jen někde lepe a někde hůře a bohužel se tomu ubytováni musí jít včas "naproti", ne to nechávat jako poslední možnost a pak se divit ze není místo. Na druhou stranu to vyžaduje i spolupraci seniora a to není vždy automatické. Můj druhy děda bude do posledního dechu chtít zůstat ve svém dome, bohužel žije v docela těžko dostupné vesnici (autem něco přes hodinu ale jinou dopravou je to na pul dne - a moje namka neřídí a táta - jeho syn - je často pracovně pryč, jini příbuzní už nejsou). Tam to bude kompoikovane. No a poslední pripad je moje kamarádka, už více jak 8 let mají doma ležícího tatínka (manželova), pred par lety to byla jeste jeho maminka a babička..... No a to ja osobně poavazuju za skoro hrdinství, a dost možna i blaznivstvo