Re: Má cenu zachraňovat vztah?

myslím, že to není tak úplně pravda
nejdříve jsem někdy kolem třicítky rezignovala na nějakou romantickou lásku
pak jsem potkala M.
včas jsem nezdrhla
a dnes máme ty tři děti

což nic nemění na tom, že jakákoli očekávání apod. JSOU sociální konstrukt. Já vůbec neříkám že je to špatně, ono to vlastně ani jinak být nemůže, ale je dobré to vědět. Když jsem já, holka z českého velkoměsta potkala M. z moravské pidivísky, zjistila jsem, že moje sociální konstrukty jsou zcela odlišné od těch jeho. A nemůžu říct, že by něco bylo špatně, krom mého přesvědčení, že dva rozumní lidé spolu vyjdou i v případě, že nesdílejí shodný úhel pohledu na to, jak často by společně měli např chodit do restarace. Chyba lávky!

To, co jsem tím chtěla říct je ale to, že muži a ženy zcela jednoznačně sdílejí rozličné konstrukty z rozličných světů, takže si mnohdy nerozumí jen proto, že nejsou schopni existenci světa včetně výkladových pojmů toho druhého připustit. Pokud ženské bliká v hlavě něco jako narozeniny = kytka + bonboniéra + diamantové náušnice a chlap to má asi jako narozeniny = kytka + letmý polibek, není třeba se hroutit kvůli pocitu nedostatku lásky. jenže realita je spíše taková, že ženy mají svět vytvořený na základě toho, že LZE najít muže, jenže bude sdílet ten jejich svět, bude mu rozumět, bude je samozřejmě milovat, nosit dary,uznávat, vážit si jich, pomáhat v domácnosti, starat se o děti a slušně vydělávat. Většinou haprují ty první dva body. A navíc, myslím že značná část žen do mužů promítá svoje očekávání o nich.
Jako já jsem jasně v háji, sebe bych do toho nepletla. Ale obecně je dobré si připustit, že většina mužů sdílí určité podobné rysy a že najít lepšího, než byl ten předchozí (pokud to nebyl nějakej magor apod) je v podstatě nemožné.