Re: Jak někdy nezvládám kloubit rodinu a práci
To byl nějaký takový náročný den, celý den malá zlobila, furt se sekala, nechtěla se oblíkat, furt vymejšlela, prostě období vzdoru jak vyšitý, byla jsem z ní utahaná jako štěně, pak jsem klusala pro kluky do školy a do školky, máme to daleko, z kopce do kopce, protáhla je městem a s takovým už šílenstvím jsem ještě vlezla do Lidlu pro pečivo a tak. Ten obchod je velikej, je tam spousta místa na lítání, tak tam ty moje aera pobíhaly jako blázni, já jsem se snažila nakoupit, přemýšlet, jestli ještě něco nepotřebuju, byla jsem grogy a prostřední vymyslel, že je unavenej a musí si sednout a sedl si na paletu s lahvema vodky, to samozřejmě všechno spadlo, jen jsem viděla, jak se to kácí a rozbíjí
, bylo to hned vedle kas, tam fůra lidí, všichni to viděli, ostuda až na půdu, hned se k tomu někdo volal, aby to uklidil, tak se u kasy ptám, jestli to budu platit, paní prodavačka uhýbala očima a říkala, že neví, že se musí zeptat, ale už brala dalšího zákazníka. Pak se tam objevila ta, co to řešila a já se ptala, jestli budu něco platit a ona, že ne, že to odepíšou. Uff, to mně vystřelila z deprese přímo do euforie.
Odpovědět