Manžel je nejlepší

Nedávno jsem tu psala o tom, jak se potácím mezi mnohaletým manželstvím a mnohaletými vzpomínkami na jiného muže, se kterým mi kdysi bylo moc hezky. Tak hezky, že na sebe stále dost let myslíme, jsme v kontaktu přes email a pracovně jsme se párkrát za ta léta kolem sebe mihli.

S tím mužem jsem šla dnes na rande s roztřepanýma kolenama a krásným spodním prádlem pro jistotu A když jsme tak seděli u kávy a vzpomínali, mě došlo, že se vlastně celá ta léta trápím zbytečně. Nechala jsem se pevně a dlouze obejmout, políbila ho a uvědomila si, že být s ním tolik let co s manželem, utíkala bych možná na kafe k někomu jinému

Nevím co mě tolik let drželo, určitě ho uvidím ráda zase, zavzpomínáme na to krásné, přeskočí jiskra a zašimrá mě za krkem husí kůže, ale.. já si dnes uvědomila, že miluji svého muže. A tu otázku jsem v sobě řešila poslední dobou dost často.

Krásný den všem.