Re: urputné batole

Já teda nejdřív musím napsat, že mě překvapilo, že jste tak brzy šli do třetího dítěte. Jsi statečná .

U nás pomáhalo přistupovat s co největším klidem, brát to prostě tak, jak to je, nenechat se tím vynervovat. Já jsem tedy měla lepší pozici, protože jsem k tomu neměla mimino. To jsme se rozhodli mít, až když se prostřední zklidnil.
Pomáhalo dát vybrat ze dvou možností. - vždy takové, které šly splnit a vlastně byly vždy obě přijatelné hlavně pro mě. Tzn. např.: "Půjdeme na nákup kolem školy nebo přes park?" - dítě má pocit, že má na výběr a je to podle něj, ve výsledku prostě na nákup dojdeme (což je cíl, který je důležitý pro mámu).
Pomáhalo předem stručně říct, co nás čeká. např.: "Nasvačíme se, převlékneme, půjdeme koupit pečivo a pak se stavíme na hřišti." "Pokud nezvládneme nakoupit, nemůžeme ani na hřiště."
Pomáhala důslednost. Jakmile jsme se na něčem domluvili (opravdu jsem předem stručně všechny akce sdělovala, aby se nemohl "vymlouvat", že to nevěděl, a proto tropí hysterák), vždy jsem to dodržela. Takže na hřišti jsme často pobyli jen pár minut a pak jsem ho domů nesla pod paží zmítajícího se a řvoucího. Ovšem v klidu, bez nějakého naštvání. Prostě to byl důsledek jeho chování. Snažila jsem se do toho opravdu nevkládat emoce.

Tohle začalo pomáhat tak kolem druhého roku věku, do té doby jsem většinu věcí praktikovala taky, ale třeba na nákupy se s ním do těch dvou let jít vůbec nedalo. Vzteklý s hysterickými záchvaty byl od narození.

Hodně se to zlepšilo, když začal lépe mluvit, tak kolem 2,5 let. Do tří let už to bylo o hodně hodně lepší, pomáhala důslednost a lest s výběrem. Po třetím roce z něj je normální hodný kluk, který se vůbec nevzteká.

A ještě musím připsat, že tohle dítě mě dost naučilo. První syn byl poslušný, ale taky tvrdohlavý a párkrát jsem ho i plácla, i když celkově byl bezproblémový. Na druhého jsem se naučila reagovat úplně jinak, ani jsem nezvyšovala hlas (protože to bylo stejně k ničemu), a přitom to s ním bylo hodně náročné, záchvaty vzteku na denním pořádku, omlácená hlava o podlahu, o zeď,.. Dneska jsem za tu zkušenost fakt vděčná .