Re: urputné batole

Margit,
věřím, že se to postupně taky zlepší. Až začne pořádně mluvit, bude se s ní dát taky lépe dohodnout.
Ty nákupy byly šílený, většinou jsem šla nakoupit sama, až když manžel dorazil z práce. Prcek bojkotoval kočár, vydržel v něm asi měsíc a půl, pak jsem to vzdala, protože jak ležel, tak prostě vztekle řval až modral. Takže jsem ho nosila pouze v šátku, a to venku i doma, jinak se nedalo. Brzy lezl a běhal, takže bohužel zase brzy už nechtěl ani ten šátek, takže s ročním běhavcem zařídit nákup nebo poštu, to byl očistec.
Zato bylo vtipný, když jsme byli na hřišti, to mu mohly být tak 3-4 roky a stejně starý děti se tam vztekaly a řičely, maminky většinou vykolejený, protože na jejich doteď hodňoučká děťátka přišlo období vzdoru, a začaly mi říkat, jak se mám, že to moje dítě je v klidu . A on už fakt byl , za ty tři první roky si to nějak vybil .