16.12.2013 21:07:25 Žluťásek.
Markéto, ano.
Jednak manžel totálně nekomunikoval. Jak už jsem psala, popře jakejkoliv problém, jenom proto, aby ten problém "jako" zmizel.
Jednak jsme měli za tu dobu spoustu těch kostlivců. Protože já jsem šla do vztahu s tím, že ten druhý se o mě bude automaticky zajímat, bude se mi snažit vyjít vstříc a bude se snažit udržovat vztah tak, jako to všechno dělám já (tím nemyslím, že mi bude nosit květiny, ale daleko zásadnější věci). Tím, že to tak nebylo mi narůstaly šrámy, ale stále jsem nedokázala si to nějak "vydupat", prostě jsem měla pocit, že to buď je nebo není. A tak jsem se úplně automaticky hodně podřizovala, ač bych si o sobě v minulosti vůbec nemyslela, že bych byla ten typ co se podřizuje.
To vědomí toho, že to dělám, přišlo až ve chvíli, kdy už jsem v tom fakt jela.
A to už bylo bolestí na duši mnoho. Navíc je chlap cholerik a sice nemá nikdy žádný problém (

), ale nadávat a být hnusnej uměl velmi intenzivně.
Vyvrcholilo to mejma depresema.
Pak jsem si velmi, ale velmi pozvolna začala uvědomovat, že s tím musím něco udělat.
První bylo to, že jsem se s ním "rozešla". Ne rozvedla. Prostě jsem se od něj pocitově odřízla a řekla si, že se budu starat jenom sama o sebe a budu se snažit žít sama za sebe. Neohlížet se na něj víc než je nutné, dělat to, co mám ráda a jak chci, nedělat to, co dělat nechci. To zásadně pomohlo k mojí proměně. Když to člověk nezvládne sám, může pomoct třeba psycholog, mě pomohlo pár setkání a knížek.
Postupně se začal měnit i on.
Trvalo ale nějaký čas, než jsem odstranila tu barieru, to odříznutí. A když jsem odstranila, nastalo bolestné období vyříkávání si určitých věcí.
Ne, že by se z něj stal empatický člověk a kliďas. Ale umíme se spolu dohodnout, respektuje mě a spoustu věcí pochopil, který předtím vůbec nechápal. Nenadává mi. Atd. Tento stav trvá už 6 let, tak věřím, že to není jenom chvilková záležitost. Naopak, některý věci se léči doteďka a občas se vrátěj, ale to spíš proto, aby se dohojily.