Sólová kytara v první třídě

Ahoj, jaké máte zkušenosti se svými dětmi - zejména s těmi malými, tj např kolem 6. roku věku nebo na 1. stupni ZŠ a s hrou na kytaru.... ovšem mám na mysli nikoliv akordy coby doprovod ke zpěvu, ale sólová kytara - vybrnkávání? Zvládají to takhle malé děti? Baví je to? Cvičí doma bez reptání? Resp. jak dlouho u toho třeba vydržely - myslím teď např. v chození do hudebky (kolik roků), jak snášejí v hudebce nutnost pravidelně cvičit, přehrávky, koncerty, nauku atd.

U nás loni ještě ve školce byli z blízké hudebky dělat jakýsi nábor (nějaké jakoby talentovky)a syna vybrali. Celkem me to nepřekvapilo, je na něm vidět, že hudební sluch má, chodil do pěveckého kroužku ...ostatně já jsem v mládí chodila 11 let do hudebky na klavír,asi dva roky jsem se učila i na housle,manžel má absolutní hudební sluch a hraje stejně jako velká část jeho rodiny na různé hudební nástroje. I syn byl nadšený a chtěl tam chodit. Původně jsme uvažovali o klávesách, které máme doma, ale poté, co jsme se v hudebce dozvěděli, že se tam vyučuje jen klavír a bezpodnímečně je nutno mít doma klavír, pianino nebo alespon elektronické piano a v žádném případě neuznávají mít doma na trénování jen klávesy (byť kvalitní, s dostatečným rozsahem, dynamikou úhozu atd.), tak jsme se rozhodli pro kytaru. Syn sám chtěl kytaru, neb v jeho představách bylo poskakovat někde po pódiu a vyřvávat a hrát k tomu na kytaru. Je poněkud divočejší a temperamentnější (neposedný, nepozorný atd...), takže tahle představa bylo přesně to, co ho lákalo a co by se mu líbilo a kde by mohl vybít trochu té přebytečné energie. Ani já jsem si v ten moment neuvědomila, že akordy se v hudebkách (nebo aspon v některých či ve většině)vůbec nebo téměř neučí a hlavní náplň spočívá v sólové hře - vybrnkávání.Navíc jsem hodně váhala, zda to není brzo ho tam cpát v první třídě - tušila jsem, že ten nástup do školy bude "maso" jak pro něj, tak pro mě,bylo mi jasné, že se pro něj dostanu do družiny denně až po 17. hod a k tomu ještě přidávat hudebku... Váhala jsem váhala celé letní prázdniny, ale nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme. Teď vidím, že to byla chyba. Sice má úžasně hodnou a milou a hlavně trpělivou paní učitelku v hudebce (ta má doslova svatozář), moc milou slečnu na nauku, celkově ta hudebka na mě působí velmi dobrým dojmem, začala jsem se to vybrnkávání na kytaru učit doma s ním a moc mě to baví, ale tím výčet kladů končí. Oproti třeba klávesovým nástrojům mi ta kytara připadá opravdu šíleně těžká a to jak na techniku hraní tak na zapamatování si, kde a jak se který tón tvoří. Syn se mi zdá na to prostě malý, nevyzrálý, i ta škola byl pro něj obr šok, i když teď už se to ve škole trochu zaběhlo a už aspoň není tak šíleně unavený, když se dostaneme domů denně až kolem té cca 18. hod a pak začínáme teprve s úkoly popř i hraním na kytaru.Zde je další problém - v týdnu na tu kytaru prakticky nestíháme cvičit, to je opravdu výjimka, když se nám to podaří stihnout a někdy mezi 20.-21. hodinou si ty skladbičky přehrát. Ze začátku to až tak nevadilo, teď už to je znát a jen za víkend se to moc dohonit nedá. Bojujeme s technikou - držení kytary, správná poloha prstů, ale i s notami...na nauce se zatím naučili jen pár not a ty jsou stejně mimo rozsah kytary, takže jsem ho sice pracně ucila ty noty, které má hrát, ale jde to ztuha, navíc nemá tucha o křížkách, béčkách, pomlkách atd. (za nás jsme nejdřív měli jen půl roku nauku, kde do nás intenzivně všechnu tu teorii hustili a pak teprve jsme začínali hrát...navíc jsme začínali až ve druhé třídě, takže už jsme uměli číst a psát, což taky byla výhoda). No, abych ty dlouhé tlachy zkrátila, prostě mám pocit, že jednak jsem měla syna dát do hudebky později třeba za rok nebo spíše za 2-3...(je hodně dětský, šíleně hravý, kdybych bývala nespěchala ani se školou, tak se taky nic nestalo a bylo to vše ve větším klidu), tak by mu v té hudebce nic neuteklo a bylo by to více v pohodě a šlo by to lépe. Dále měla jsem se raději porozhlédnout, zda v některé jiné hudebce poblíž nevyučují hru na klávesy a věřím, že to by zvládal daleko snáze a na kytaru by se mohl jednou třeba naučit jen ty akordy sám. Teď to je ve stavu, že sice na to, jak málo cvičí a není na to čas v týdnu, tak to není nejhorší (učitelka je celkem spokojená, resp. taky říká, že kytara je v počátcíh hodně těžká a jde to každému ztuha), nicméně on už hlavně ani cvičit nechce, ví, že to zase bude s křikem (jsem bohužel poněkud vzteklejší a nedaří se mi s tím cokoliv dělat, byť si to uvědomuju a pro každou blbost na něj hned začnu ječet, nadávat mu a nejspíš už jsem mu tímto přístupem to taky zošklivila)...takže cvičení, když už se na něj najde čas, tak je u nás jedna velká scéna s brekem, křikem atd., takže zatímco ještě donedávna říkal, že ho to baví a na mé výhrůžky, že to skončíme a odhlásím ho, brečel, že ne, že tam chce chodit...tak teď už říká, ať ho odhlásím, že to nemá cenu...Bohužel já si taky myslím, že to nemá cenu...sólová kytara je sice krásná, ale pro život celkem k ničemu pokud by se nechtěl věnovat hudební kariéře a pro nějaké to zpívání k táborákům se může v nějakých cca 10 letech či později, jak uzná za vhodné ty akordy naučit sám nebo chodit do nějakého kroužku, kde se ty základy naučí.Na druhou stranu se mi nelíbí, když někdo hraje na nějaký hudební nástroj absolutně bez znalosti not a jakékoliv hudební teorie, takže aspon nějaké to minimální hudební vzdělání by měl každý, kdo hodlá na něco hrát,mít. Ty klávesy, které jsou podstatně lehčí než hra na kytaru, by mu určitě šly podstatně snáze a lépe a to i při stejném cvičení jako doteď tj. při stejných bídných časových možnostech a určitě by to bylo ve větším klidu a menšího rozčilování se z mé strany.

Tak si říkám, jak to nejlépe pořešit, aby se mu nezošklivil nadobro vztah k hudbě, což bych opravdu nerada. Chodit dál na kytaru za cenu nestíhání, scén doma a věřit (asi naivně), že časem mu to půjde líp, rychleji doma bude zvládat úkoly do školy čímž pádem zbyde občas i čas na tu kytaru, že ho to zase začne bavit, já se nebudu tolik čílit a vše bude časem OK? Nebo odhlásit ho a třeba (pokud by on sám chtěl)to zkusit znovu za pár let, až bude větší, vyzrálejší a taky bude vědět, co chce. Nebo dochodit zde tento rok a příští rok zkusit přejít
do jiné hudebky, kde by začal hrát na klávesy? A kytaru odložit a pokud po ní jednou zatouží, tak buď se může znovu přihlásit do hudebky a chodit na dva nástroje a nebo se spíše jen sám nebo někde naučit ty akordy a hrát si a zpívat pro radost.
Problém je, že on sám teď neví co chce.Teď se nadchne pro všechno...na kytaru chtěl on sám hrát (já jsem spíš byla proti takto brzo začínat, neb jsem víceméně tušila, že to dopadne, tak, jak to ted je) , když navrhnu, že kytaru opustíme, protože je to na něj v tomto věku moc těžké a přihlásím ho jinam na klávesy, tak jásá radostí, že klávesy super, jo, že na ně chce hrát (ale prd si uvědomuje, ze i tam samozrejme se to neobejde bez pravidelného cvicení a že ani tam to nepůjde úplne samo, byt myslím, ze snáze nez na kytare)...On proste by chtel delat vse, ale jakékoliv povinnosti z toho plynoucí, to uz ne. To samé je s domácími úkoly, je schopen se 3/4 hodiny dohadovat o tom, zda bude ci nebude číst odstavec, který pak má předčtený za 5 minut, to samé psaní...než by napsal řádek písmenek, bude o tom dloohé desítky minut diskutovat, při cvičení na kytaru jedna skladbička trvá třeba minutu (jsou to už hezké lidové písničky, teď na vánoce koledy, dále tam v učebnici má i krásné jiné známé melodie a písničky popř. i zjednodušené známé skladbičky od Bethovena a jiných autorů), ovšem on je schopen se opět třeba půl hodiny i mnohem déle dohadovat, jestli ji bude jeste jednou hrát nebo nebude...No, pak máme něco stihat a já nemám mít nervy v kýblu. Měla jsem to moje mládě nechat letos ještě ve školce, kde by si třískal maximálně na xylofon a byl by doma klídek pro nás i pro něj...ale holt dali jsme se už na vojnu, tak musíme bojovat...

Omluvám se za román, ale uvítám vaše zkušenostmi s dětmi hrajícími na hudební nástroj už od útlého věku a názory, jak byste podobný stav řešili vy. Díky.