Re: sólová kytara v první třídě?

Ještě dám příklady z jiných stran.
Syn známých chodil na klasickou kytaru do ZUŠky, taky ho to moc nebavilo, byl průměrný žák, cvičil z donucení, rodiče ho tam drželi tak trochu s nucením. Po střední škole nevěděl co by, tak šel na konzervatoř, a tam ho kytara začala bavit obrovsky, přešel k jiným žánrům a je hrozně spokojený, už i částečně učí.
Já bych ale na to neměla nervy několik dlouhých let dítě nutit do něčeho, co je pro něj pruda.

Sousedka zase u devítiletého kluka - stejný začátek v ZUŠce - to vyřešila tak, že mu domluvila soukromé hodiny u countryového hráče, staršího pána, ten učí kluka písničky k táboráku s akordama, a kluka to moc baví, zatímco zuška byla motivačně mínusová.

Náš starší chodil na klavír, ze začátku dobrý, pak několik let taky dost zpruzenej, chtěl toho několikrát nechat, nenutili jsme ho, ale řekli jsme mu, ať si místo toho vybere jiný kroužek, jinou zálibu (jinak by jen seděl u počítače, vždy nakonec řekl, že "to už radši ten klavír". A po pěti letech v zušce ho klavír chytil tak, že nám děkuje, že jsme ho u toho udrželi, hraje dobrovolně, víc než musí, i další skladby, sem tam ho napadne i něco svýho, poslouchá vážnou hudbu, studuje si jí sám a uvažuje o konzervatoři.

Je strašně těžký se rozhodovat, když je dítě malý. Ale jestliže je dítě živý, není mu klidná hra na kytaru blízká, to je pochopitelný - to byl náš mladší taky, v sedmi letech si pak vybral i bicí a ty jsou pro něj jak stvořený, pár let chodil na oboje najednou, pak zůstal u bicích.

Tak by možná bylo pro vás dobrý buď najít na kytaru učitele jinýho žánru, i když to nebude "profi", nebo přejít na jiný nástroj.